Sjezd tzv. sudetských Němců, Brno 22.-25.května 2026

Pátá kolona sudetského kryptonacismu

22.7.2025 09:24

Historicko-politická analýza Českého svazu protifašistických bojovníků, z. s. Jedním z politických a hospodářských nebezpečí pro současnou Českou republiku je sudetský protonacismus; je vnější, ale má v naší zemi pátou kolonu. Sudetoněmecké landsmanšafty jsou nebezpečím nejen pro nás, nýbrž pro celou Evropu.


75. sudetosjezd a pátá kolona v ČR

Ve dnech 6. 6. až 8. 6. 2025 se v bavorském Řezně konal 75. sudetoněmecký sjezd. Účastnil se ho ministr školství ČR Mikuláš Bek; ČTK to 5. 6. 2025 sdělila mluvčí vlády Lucie Michut Ješátková. Mluvčí ministerstva školství Veronika Lucká Loosová k tomu dodala, že se Bek akce zúčastnil jako ministr, nikoli ale jako pověřený zástupce české vlády. Bek se uvedeného sjezdu zúčastnil už v roce 2023; v roce 2024 byl nejvyšším českým reprezentantem tehdejší velvyslanec v Německu Tomáš Kafka.


Podle mluvčí ministerstva školství Veroniky Lucké Loosové se Bek letos (2025) sjezdu účastnil „nikoli jako pověřený zástupce české vlády, nýbrž jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy České republiky“ − to je však laciná demagogie a lež – ministr je člen vlády, v rámci působení svého resortu vládu zastupuje a reprezentuje. Jde o primitivní pokus o politické mimikry, tedy o zakrytí politické podstaty celé věci. Je to lživé tvrzení: Na oficiální akci sudetosjezdu nemůže být účast ministra české vlády neoficiální, soukromá; funkce ministra vlády je oficiální, je to funkce veřejná. Proto návštěva ministra české vlády na oficiální akci sudetosjezdu je oficiální účastí člena vlády; vláda ČR se takto svým reprezentantem na sudetosjezdu prezentuje.


V roce 2013 v Mnichově tehdejší premiér Petr Nečas vyjádřil lítost Česka za příkoří způsobená sudetským Němcům při vysídlení po druhé světové válce. Stejné provokační Pavel Bělobrádek, vicepremiér vlády, se v roce 2015 v Mnichově zúčastnil provokační akce landsmanšaftu. V roce 2016 byl na sudetosjezdu Daniel Herman jako první úřadující ministr české vlády (ministr kultury). V roce 2017 k sudetským Němcům přijel tehdejší vicepremiér vlády ČR Pavel Bělobrádek.

Jako podporovatel sudetismu se výrazně projevil i současný prezident Petr Pavel: Nastoupil cestu servility a podřízenosti vůči Sudetoněmeckému landsmanšaftu; Petr Pavel v Selbu v Bavorsku 19. 5. 2023 na akci „Bavorsko-české týdny přátelství“ k šéfovi landsmanšaftu: Děkuji Berndtu Posseltovi za zlepšení německo-českých vztahů … velice vítám posun, ke kterému v posledních letech došlo v Sudetoněmeckém krajanském sdružení, a za to bych velice rád osobně poděkoval Berndu Posseltovi, protože si toho opravdu velice vážím. Ptáme se: K jakému zásadnímu posunu v sudetosdružení došlo? Jejich historická paměť stále začíná až od května 1945 odsunem jejich předků z Československa, z nichž se většina dopustila vlastizrady; pro dobu před květnem 1945 trpí amnézii; jejich předci vraždili naše občany, vypalovali obce, avšak nikdy jsme od sudetů neslyšeli jediné slovo lítosti, omluvy, přiznání viny tehdejších německých občanů Československa na okupaci nacistickým Německem a vraždách ve třicátých letech do konce 2. světové války. K jakému posunu došlo? Vše započal Václav Havel: V roce 1990 se jel do Německa omluvit za odsun většiny Němců z tehdejšího Československa, původně německých občanů ČSR, která kolaborovala s nacismem. Tvrdil, že se omlouvá za celou všechny občany celého Československa. Nebyla to pravda. Mluvil sám za sebe, byť byl prezidentem. Oprávnění od občanů k tomu totiž neměl. Byla to jeho úlitba za zejm. finanční podporu, kterou organizace odsunutých Němců před rokem 1989 jeho disidentskému hnutí v ČR poskytovaly.

Žádní sudetští Němci z našeho území nikdy vyhnáni nebyli. Označování odsunu v roce 1945 slovem „vyhnání“ je jednou ze sudetoněmeckých lží. K vyhnání došlo v devětatřicátém − nacistické hordy vyháněly naše občany z pohraničí. O odsunu sudetských Němců, kteří podporovali Hitlera, rozhodly vítězné mocnosti na konci 2. světové války, nárok na nemovitý majetek, umístěný na území Československa, odsunem tímto rozhodnutím ztratili.

Sudetští Němci, jejich potomci, pohrobci, ideoví následovníci se nám nikdy neomluvili a nikdy omlouvat nebudou. Za nic. Ani za Lidice, ani za Ležáky. Oni se nikdy se nezřekli obdivu svých předchůdců a jejich aktivní podpory Konráda Henleina a jeho Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF), resp. Sudetendeutsche Partei (SdP), jejich obdivu a aktivní podpory Adolfa Hitlera a jeho NSDAP, SS, wehrmachtu, freikorpsu; nikdy se kriticky nevyrovnali s aktivní účastí svých předků na zločinech nacismu. Nikdy vážně nelitovali svých trestných činů, trestných činů svých předků, kteří vraždili naše občany, vypalovali obce. Nikdy jsme od sudetů neslyšeli jediné slovo křesťanské lítosti, omluvy.

Sjezdy sudetů jsou sjezdy politického občanského sdružení. Na ně mohou z ČR jezdit jen zástupci obdobných politických sdružení − pokud na to mají žaludek; nikoli členové vlády ČR. Pokud se jich účastní členové vlády ČR – jde o reprezentaci páté sudetské kolony v naší zemi.

Správné téma, lživá interpretace

Osmdesát let po konci druhé světové války, podle motta sudetosjezdu 2025, chtějí jeho účastníci hledat poučení z minulosti a bojovat za mír a svobodu.

Správné téma. Základem porozumění a smíření s potomky sudetů musí být jejich kritická sebereflexe: Poučení z minulosti najdou v přiznání, že většina jejich předků se dopustila válečných zločinů, a že jejich odsun byl projevem velmi shovívavého rozhodnutí − za jejich válečné zločiny totiž platil trest smrti. Podstatné bylo, že devadesát osm procent sudetských Němců byli henleinovci, volili Henleina, tedy Hitlera. Podstatné bylo, že jako občané tehdejšího Československa tuto zem zradili. Podstatné bylo, že mnozí z nich naše předky vraždili. I v Lidicích. A podstatné je, že o tom dnes spolky jejich následovníků nechtějí nic vědět.


B. Sobotka vyrukoval se sudetoněmeckou lží, která zní: Při odsunu pro 2. světové válce byl vůči sudetským Němcům uplatněn princip kolektivní viny. Ale to není pravda. Do odsunu byli zařazeni nacisté, jejich sympatizanti. Nikoli antifašisté.


Znetvořené historické vědomí sudetů začíná až po porážce nacismu, až v květnu 1945. Předtím pro ně nic nebylo, nic neexistovalo. Předpokladem smíření je pravda; jejím základem je skutečnost, že českoslovenští Němci se od třicátých let minulého století dopouštěl zrady ČSR, zrady, která byla v té době trestána smrtí – po porážce nacismu v květnu 1945 byli nacisté místo toho milosrdně odsunuti.


Na sudetosjezdu 2025 vystoupil zemský předseda bavorské organizace Sudetoněmeckého krajanského sdružení Steffen Hörtler; prohlásil, že odsun nacistických sudetů z ČSR v roce 1945 byl „poválečný zločin“ – základem smíření může být jen pravda: Odsun nacistických sudetů z ČSR v roce 1945 bylo řešením, které schválili vítězné mocnosti, jako reakci na válečné zločiny nacismu. A znovu nutno zdůraznit, že to bylo řešení milosrdné – za válečné zločiny měli být jejich pachatelé potrestáni.

Avšak cesta vpřed musí být založena na přiznání viny, přiznání viny tehdejších německých občanů Československa na okupaci a vraždách ve třicátých letech do konce 2. světové války. Sudeti však úmyslně zapomínají na příčiny minulých událostí. Jde o ztrátu paměti.


O odsunu německých osob, kolaborujících s nacismem, z pohraničí Československa, rozhodly vítězné mocnosti, odsun s kolektivní vinou neměl nic společného, a to i když více než devadesát procent z tehdejších sudetů podporovalo nacismus; kdo nebyl nacista a chtěl zůstat, zůstal. A jak se provinily desetitisíce našich spoluobčanů, které byly nacistickými sudeťáky vyhnány z pohraničí po jeho záboru nacistickou soldateskou?


Hledět do společné mírové a kooperativní, přátelské sousedské budoucnosti spolu se sudety můžeme jen tehdy, jestliže tato sdružení následníků, potomků nacistů − ano, většina jejich předků nacismus volila a jako svou životní orientaci zvolila − tedy jestliže členové těchto spolků projdou seriózní reflexí, jejímž výsledkem bude omluva za nacistické řádění v našich zemích, kterého se jejich předci dopustili; tedy jestliže projdou hodnotovou katarzí. Až sudeťáci začnou od začátku – tedy od toho jak jejich předci, henleinovci, rozbili Československo. Až se za to omluví. A proč by neměli nahradit hmotné a morální škody našim občanům (jejich dědicům), které předci členů a sympatizantů sudetoněmeckých organizací z pohraničí v roce 1939 vyhnali. Evidentně se k něčemu takovému však nechystají.

 V čem sudetský kryptonacismus spočívá?

Sudetští Němci, jejich potomci, pohrobci, ideoví následovníci, se nám nikdy neomluvili a nikdy omlouvat nebudou. Za nic. Ani za Lidice, ani za Ležáky. Oni se nikdy se nezřekli bývalého obdivu svých předchůdců a jejich aktivní podpory Konráda Henleina a jeho Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF), resp. Sudetendeutsche Partei (SdP), jejich minulého obdivu a aktivní podpory Adolfa Hitlera a jeho NSDAP, SS, wehrmachtu, freikorpsu; nikdy se kriticky nevyrovnali s aktivní účastí svých předků na zločinech nacismu.

Myslí si snad někdo, že se změnili? Omyl. Oni válečné zločince oslavují jako své velkoněmecké hrdiny. Příklad za všechny: Proč by se jinak spolkový předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt a jeho mluvčí Johann Böhm v roce 2006 účastnili oslavy devadesátých narozenin Siegfrieda Zoglmanna, důstojníka SS, germanizátora působícího v Praze za německé okupace. A kolik takových oslav se konalo a koná.

Sudeti byli odsunuti pro svou někdejší politickou volbu, byli odsunuti, protože na základě své politické volby nacismus aktivně podporovali, protože více než devadesát procent z nich nacisty byli, protože zradili svou původní vlast Československo, protože naše občany vraždili, mučili, okrádali. Ze sudetů se rekrutovalo mnohem větší procento členů SS, SD, gestapa, než z ostatního obyvatelstva nacistického Německa? Víte, že sudeti v SS vypalovali Lidice, Ležáky, další naše obce? Za takové činy měly přijít mnohaleté tresty vězení nebo trest smrti – v té době za velezradu a válečné zločiny trest smrti existoval. Oni však byli pouze odsunuti. Pro poválečný odsun Němců ze zemí střední Evropy bylo morální i politické ospravedlnění; takovým ospravedlněním byly hrůzy druhé světové války, které způsobilo nacistické Německo, ospravedlněním byly miliony lidí, které vyvraždily nacistické hordy, ospravedlněním byly koncentrační tábory, ve kterých nacisté vraždili „méněcenné“ osoby průmyslovým způsobem, ospravedlněním byly stovky vypálených měst, obcí…

Němci, přívrženci SdP v českém pohraničí před jeho zabráním na základě tzv. Mnichovské dohody vraždili československé vojáky, četníky a spoluobčany bez rozdílu jejich národnosti. V průběhu nacistické okupace v tzv. „Protektoratu Böhmen und Mähren“ napomáhali masovému vyvražďování obyvatel včetně vypalování obcí a fyzickou likvidací jejich obyvatel (např. Lidice, Ležáky, Javoříčko, Zákřov, Nový Malín, Ploština, Prlov a další). Nikdy se za tyto zločiny ti, co je spáchali ani jejich potomci a sympatizanti, neomluvili. Bývalí českoslovenští občané německé národnosti a jejich potomci, kteří jsou sdruženi v landsmanšaftu, nikdy neprojevili lítost nad tím, že oni, resp. jejich předci, podporovali německý nacismus a tím se v té době jako českoslovenští občané dopustili vlastizrady. Nikdy se nezřekli svého obdivu a aktivní podpory Konráda Henleina a jeho Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF), resp. Sudetendeutsche Partei (SdP), svého obdivu a aktivní podpory Adolfa Hitlera a jeho NSDAP, SS a wehrmachtu. Nikdy se kriticky nevyrovnali se svou aktivní účastí ve freikorpsu, nelegální ozbrojené složce, která vyvolala povstání v českém pohraničí.

Z Československa po osvobození v r. 1945 nebyli odsunuti českoslovenští občané německé národnosti. Téměř žádní tu totiž nebyli. V podstatě všichni bývalí českoslovenští občané německé národnosti v tzv. Sudetech se dobrovolně po mnichovské zradě v r. 1938 (po záboru pohraničních oblastí Československa) stali občany Říše, německými občany nacistického Německa! Odsun sudetských Němců nebylo „vyhnání“ – sudetští Němci chtěli do Říše, jejich heslem bylo zpět do Říše. K Hitlerovi! Odsun nebyla ani žádná akce formou kolektivní viny: V Ústavním dekretu prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, publikovaném pod č. 33/1945 Sb., bylo jasně napsáno, že „osobám …, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, zachovává se československé státní občanství“. Mnozí předci nynějších členů sudeťáckých organizací byli na základě Postupimské konference (17. 7. až 2. 8. 1945) vystěhováni (nikoli vyhnáni) z poválečného Československa; důvodem bylo, že většinou aktivně ve 30. letech pomáhali rozbít územní celistvost Československa ve prospěch nacistického Německa; aktivně se tak účastnili na přípravě k následné okupaci Československa nacistickým Německem; dopustili se tak zrady na státu, ve kterém žili. Vystěhování těchto osob nebylo uplatněním kolektivní viny – ti, co nebyli aktivními nacisty, co se nedopustili zrady a chtěli v osvobozeném Československu zůstat – zůstali. Tedy slušní Němci, kteří se proti Československu neprovinili, zůstat mohli; a někteří také zůstali.


Bývalí českoslovenští občané německé národnosti aktivně pomáhali při vykrádání českého hospodářství − v oficiální čs. zprávě, předložené norimberskému tribunálu s hlavními válečnými zločinci („Německé zločiny proti Československu“), byly škody a ztráty spojené s německou okupací a válkou vyčísleny sumou 347,5 miliardy tehdejších československých korun. Na Slovensku dosáhly válečné škody 114,5 miliardy korun (viz znalecký posudek Leopolda Chmela z procesu s K. H. Frankem, publikován v roce 1946). Sudetoněmecké landsmanšafty jsou nebezpečím pro nás, pro Evropu.

 Plivnutí na Ústavu České republiky

Plivnutí na Ústavu České republiky, trestný čin výtržnictví hrubým znevážením státního symbolu, podpora sudetskému protonacismu: Podle veřejně sdílených informací byla na 75. sudetosjezdu hrána česká hymna (viz, 7. 6. 2005). Prý už počtvrté v uplynulých sudetosjezdech.

Česká hymna patří mezi státní symboly (viz čl. 14 odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky). Podle § 12 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky, lze státní hymnu hrát i zpívat při státních svátcích a při jiných příležitostech, je-li to obvyklé. Zákon jinými příležitostmi myslí obdobné příležitosti, jako jsou státní svátky, konkrétně akce celostátního významu, při nichž je hraní hymny obvyklé (kupř. zasedání parlamentu, státních orgánů, organizací, veřejné i privátní akce politických stran a hnutí, i mezistátní sportovní zápasy atp.).

Státní symboly a jejich užití podléhá zákonné ochraně.

Pokud osoba zneužije či hrubě zneváží státní symbol, v tomto případě státní hymnu, jde minimálně o přestupek s pokutou do 30 000 Kč [viz § 13 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky]. Poškození, zneužití a hrubé znevážení státního symbolu České republiky, v tomto případě hrubého znevážení hymny ČR jejím hraním na sudetosjezd, čili touto hrubou neslušností lze postihovat v rámci trestní odpovědnosti podle § 358 (výtržnictví) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Státní symboly představují svrchovanost našeho státu, jsou odrazem historie české země a národní identity; to je podstatou jejich existence. Hraní státní hymny na sjezdu potomků bývalých občanů ČSR německé národnosti, kteří ve většině případů zradili svou vlast, Československou republiku, aktivně podporovali nacismus, osobně se účastnili trestních činů nacistů, vyvražďování našich občanů – tedy hraní státní hymny v tomto případě je zneužitím a hrubým znevážením státního symbolu ČR formou podpory sudetského protonacismu.

 V čele páté kolony Meeting Brno

Cenu za lidská práva na sudetosjezdu dostala občanská iniciativa Meeting Brno. Organizuje tzv. pouť smíření, která vede v opačném směru po trase odsunu Němců z Brna v r. 1945. Ředitel této občanské iniciativy Petr Kalousek na oplátku sudetské Němce pozval na příští rok (2026) do Brna – ať svůj příští sudetosjezd uskuteční v Brně. Vysloužil si za to na letošním sudetosjezdu (2025) potlesk jeho účastníků vestoje.

Nejvyšší politický představitel sudetských Němců Bernd Posselt řekl, že pozvání od Meeting Brno považuje za neuvěřitelnou poctu a zjišťuje, zda by to bylo možné a zda by to bylo komfortní pro obě strany.

Příští sudetosjezd v r. 2026 se má konat v Brně. Za potlesku některých politiků se servilním vztahem k těmto organizacím. Pod ochranou naší policie. Za frenetického aplausu pražské kavárny a mainstreamových sdělovacích prostředků. A pokud se to některým politickým stranám a občanům nebude líbit, octnou se ve zprávě ministerstva vnitra jako extremisté.

Z Československa byly po druhé světové válce odsunuty asi tři miliony Němců. Podle česko-německé komise historiků při tom přišlo o život 15 000 až 30 000 lidí. Během předešlé více než šestileté nacistické nadvlády zahynulo kolem 320 000 až 350 000 obyvatel někdejšího Československa. Byli nacisty zavražděni.

Sjezdy sudetů se k nám přibližují – nejen místem konání; přibližují se zejména politicky. Příští jejich sjezd Bernd Posselt plánuje u nás; jeho vzkaz je jasný: Tady (v České republice) jsme doma my (sudeti), my (sudeti) si pozveme na náš příští sjezd (na koberec) vládu ČR. Politicky je takové přibližování možné existencí jejich páté kolony v ČR. Pátá kolona sudetů u nás je politická lůza. Spolky, politické strany, osoby, které české národní zájmy nehájí, jsou hrozbou pro národní bezpečnost.

K této naší analýze připojujeme výzvu:

Český svaz protifašistických bojovníků, z. s., vyzývá všechny vlastenecké spolky, sdružení, politické strany a slušné spoluobčany, aby se k naší výzvě připojili, aby ji rozesílali, seznamovali s ní své členy a další zájemce, a aby vytvořili tlak na své poslance a další volené zástupce s cílem:

Sudetosjezd Brno 2026 NE!

21. 7. 2025

PaedDr. Mgr. Jitka Gruntová,

předsedkyně výboru Českého svazu protifašistických bojovníků, z. s.

Josef Odehnal,

místopředseda výboru Českého svazu protifašistických bojovníků, z. s.

 

PhDr. Vladimír Pelc,

místopředseda výboru Českého svazu protifašistických bojovníků, z. s.


Vladimír Pelc


Sjezd SL Brno 2026

První sudetoněmecký sjezd v Česku. Bude se konat v Brně

ČTK

Brno bude příští rok hostit sjezd sudetských Němců, v Česku bude vůbec poprvé. Ve čtvrtek o tom informovalo Sudetoněmecké krajanské sdružení. Sjezd se bude konat od 22. do 25. května 2026.

Sjezd sudetských Němců se příští rok uskuteční v Brně. V tiskové zprávě to ve čtvrtek oznámilo Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL), které zastupuje zájmy Němců odsunutých po druhé světové válce z Československa a jejich potomků. Do Brna sudetské Němce letos v červnu na sjezdu v Řezně pozvala iniciativa Meeting Brno. Šéf SdL Bernd Posselt jí za to poděkoval. Bude to poprvé, co se bude sudetoněmecký sjezd konat v Česku.


Sjezd se bude konat od 22. do 25. května, půjde o 76. ročník. Jeho letošním mottem má podle krajanského sdružení být „Život je setkávání“. Podle Posselta se bude jednat o „svátek společné kultury, rozmanitosti, dialogu a porozumění, na který jsou srdečně zváni nejen všechny generace sudetských Němců, ale i jejich čeští a mezinárodní přátelé“.


Sudetské Němce letos v červnu do Brna pozvali zástupci festivalu Meeting Brno. Jeho ředitel Petr Kalousek tehdy ČTK řekl, že pozvání je symbolem vzájemného porozumění a vyrovnání se se složitou a mnohdy tragickou minulostí. „Zároveň má být symbolem Evropy spojené proti vzmáhajícím se národoveckým politickým směrům, tedy přesně proti těm, kteří způsobily druhou světovou válku,“ dodal.

Posselt ve čtvrtek v tiskové zprávě iniciativě Meeting Brno poděkoval. Podle něj bude setkání v Brně 80 let poté, co sudetští Němci museli opustit svou vlast, „znamením, že je možné příkopy, které vykopaly nacionalismus a totalitní ideologie, přemostit a položit základy pro lepší budoucnost ve sjednocené Evropě“.

Festival Meeting Brno se příští rok uskuteční ve stejném termínu jako plánovaný sudetoněmecký sjezd. Jeho akce se budou konat od 22. do 31. května. Iniciativa Meeting Brno organizuje na jižní Moravě mimo jiné takzvaný Pochod smíření, který připomíná odsun německých obyvatel Brna po válce. Letos na sudetoněmeckém sjezdu v Řezně získala cenu sudetských Němců za lidská práva.


Vztahy mezi sudetskými Němci a Českem se v posledních letech výrazně zlepšily. Přispělo k tomu i to, že Sudetoněmecké krajanské sdružení ze svých stanov vypustilo zmínku o usilování o vrácení majetku, který byl sudetským Němcům při poválečném odsunu z Československa zkonfiskován. Řadu smířlivých kroků učinila také česká strana. Důležitý byl mimo jiné mnichovský projev tehdejšího premiéra Petra Nečase, v němž v roce 2013 vyjádřil lítost Česka nad příkořím způsobeným sudetským Němcům při vysídlení po druhé světové válce.


Z Československa byly po druhé světové válce odsunuty asi tři miliony Němců. Sudetští Němci proces označují za vyhnání. Podle česko-německé komise historiků tehdy přišlo o život 15 000 až 30 000 lidí. Za předešlé více než šestileté nacistické nadvlády zahynulo kolem 320 000 až 350 000 obyvatel někdejšího Československa.


ttps://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-prvni-sudetonemecky-sjezd-v-cesku-bude-se-konat-v-brne-292085#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz


Sudetští Němci v Brně. Sjezd je věcí historické citlivosti

Petr Rožňák, Glosa 28. prosince 2025  19:00

Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL), které sdružuje Němce odsunuté po druhé světové válce z Československa a jejich potomky, oznámilo záměr uspořádat v roce 2026 svůj 76. sjezd poprvé na českém území – v Brně. Má se konat 22.–25. května. Vyvolává to veřejnou debatu, zejména s ohledem na historický význam města a citlivost česko-německých vztahů.

Volba Brna je vnímána jako výrazně symbolická. Město je spojeno s událostmi z března 1939, kdy jej krátce po vzniku protektorátu navštívil Adolf Hitler. Návštěva byla součástí nacistické demonstrace moci a byla provázena podporou části tehdejšího německého obyvatelstva. Stejný den došlo k vypálení brněnské synagogy a Moravské náměstí bylo přejmenováno na Hitlerovo, což zůstalo až do konce války.

Právě tento kontext vede část veřejnosti k obavám, že konání sjezdu SdL v Brně lze vnímat jako zlehčování obětí nacismu. Kritici upozorňují, že akce s politickým a historickým přesahem by neměla probíhat bez důkladné reflexe minulosti ani bez širší diskuse, zejména pokud byla tato akce podpořena z veřejných prostředků.

Po druhé světové válce byly z Československa odsunuty přibližně tři miliony Němců. Sudetoněmecké organizace to dlouhodobě označují za vyhnání. Odsun si vyžádal 15 až 30 tisíc obětí, zatímco během nacistické okupace zahynulo 320 až 350 tisíc obyvatel protektorátu. Základem současných česko-německých vztahů je deklarace z roku 1997, kde se obě vlády shodly, že nebudou otevírat majetkoprávní otázky minulosti a budou respektovat poválečné právní uspořádání.

V tomto rámci zní názor, že by Brno mělo postupovat obezřetně a dbát na zachování historické paměti i důstojnosti místa. Debata o plánovaném sjezdu tak není jen otázkou jedné akce, ale širší úvahou, jak citlivě nakládat s minulostí a jak ji dnes připomínat. Podpora plánovaného sjezdu sudetoněmeckého krajanského sdružení ze strany části politické a kulturní reprezentace působí problematicky právě tím, že přehlíží historické a symbolické souvislosti.

Nejde o odmítání dialogu, ale o nedostatek citlivosti k minulosti. Debata proto přesahuje místní rovinu a vyžaduje jasný a srozumitelný postoj státu. Ministerstvo zahraničí a vláda by měly jasně vymezit své stanovisko a potvrdit, že respekt k historické paměti a poválečné právní kontinuitě zůstává neměnnou součástí naší politiky.

Autor článku je politolog a pedagog

Zdroj: https://www.lidovky.cz/nazory/sudetsti-nemci-v-brne-sjezd-je-veci-historicke-citlivosti.A251228_184757_ln_nazory_lsva


Vítejte, Sudeťáci! Díl I

27. 11. 2025

Petr Žantovský Komentátor


Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL), které zastupuje zájmy Němců odsunutých po druhé světové válce z Československa a jejich potomků, oznámilo plán uspořádat v roce 2026 svůj sjezd v Brně. Konat se bude od 22. do 25. května a půjde o 76. ročník. Je to poprvé, co má být dějiště v Česku.

Představte si, že čtete v médiích tyto titulky: Tchajwanská reprezentace přijela do Pekingu oslavit svátek lásky a tolerance, nad nímž převzal záštitu čínský prezident Si Ťin-pching. Nebo: Indiáni z kmene Siouxů pořádají folklórní festival na oslavu přátelství s bílými muži ve Washingtonu. Během hlavního programu bude promítnut nový AI film o homosexuálním vztahu mezi Donaldem Trumpem a Sedícím býkem. Nebo: Občané britského Coventry přivítali na obřím společenském summitu potomky letců Luftwaffe, kteří v noci ze 14. na 15. listopadu 1940 město bezmála srovnali se zemí. Na závěr oslavy zazněly písně God Save The KingDie Fahne Hoch

Nemožné? Nikoliv! Už jsme se – neradi, ale bez velkého odporu – smířili s tím, že sudeťácké srazy navštěvují vysocí činitelé z naší země, třeba ministři Bělobrádek, Herman či Bek, brněnský (sic!) exprimátor Vokřál, pomyslný prsten šéfovi landsmanšaftu Berndu Posseltovi přispěchal políbit i známý exkomunista, dnes prezident Petr Pavel. Před časem se proslýchalo, že každoroční sudeťácký sraz by se měl konat v Chebu. Z toho zřejmě sešlo, možná i proto, aby náhodou někoho v té souvislosti nenapadlo připomenout, že právě zde proběhl Henleinův pokus o puč počátkem září 1938, tedy ještě před Mnichovem. A těsně po něm triumfálně do města řečeného Eger přijel nacistický vůdce Adolf Hitler. A tak volba padla na Brno, po německu Brünn. Ani tato volba není bez vnitřní symboliky.

Adolf Hitler přijel na návštěvu Brna hned po okupaci a vyhlášení Protektorátu 17. března a místní Němci jej vřele přijali, což dokládá řada dobových fotografií. Nedlouho poté okupanti nechali přejmenovat hlavní ulice a náměstí. Tak jako jinde, i v Brně probíhala hned od samého začátku obsazení nacisty perzekuce Židů. Prvním zatčeným Židem byl Alfred Löw Beer ze známé podnikatelské rodiny. Nacisté potřebovali jeho vilu na Hlinkách pro úřad bezpečnostní služby Sicherheitsdienst.

Tři dny po okupaci vyhořela „z nezjištěných příčin“ největší brněnská synagoga na Dornychu. V poválečných procesech se ukázalo, že za požár zodpovídali nacisté. Po vyhlášení Protektorátu se do Brna přistěhovalo i gestapo, které sídlilo nejprve v ulici Palackého a později v Mozartově ulici. Nacisté se snažili o germanizaci Brna, což vedlo k posílení německého charakteru města. Mnohé německé obyvatelstvo se do Brna přistěhovalo po roce 1943, protože přišlo o majetek a bydlení při spojeneckých bombardováních Německa.

V místě někdejších hrůz…

V letech 1941-1945 byly z Brna vypraveny transporty do Terezína, z něhož byli vězni dále posíláni do Osvětimi a jiných vyhlazovacích táborů. V důsledku nacistické rasové perzekuce zemřelo asi 9 700 brněnských Židů.

A v tomto místě někdejších hrůz se teď budou naparovat potomci těch, kteří podle dohod mocností v Teheránu, Jaltě a Postupimi byli vráceni do své vlasti? Nebyli to právě ti (a k tomu se vyslovují ony proklínané Benešovy dekrety, vycházející právě z těch dohod velmocí – Ruska, USA a Velké Británie), kteří od půlky 30. let jak na běžícím pásu vraceli československé občanství a za pokřiku hesla Heim Ins Reich (Domů do Říše) přijímali občanství Třetí říše?

Bernd Posselt, kterého kdysi s neskrývanou ironií nazval Miloš Zeman „Hitlerem po výkrmu“ v narážce na jeho obezitu (ale povšimněte si, ten pán má i povědomý úzký knírek a na čele přehazovačku vlasů zprava do leva, což je jistě jen náhoda, že), dnes květnatě řeční o tom, že brněnské setkání sudeťáků má být oslavou vzájemné lásky a sounáležitosti. Ještěže nevyslovil slovo souručenství, s tím máme od dob Protektorátu rovněž jisté zkušenosti.

Bývalý ministr kultury Daniel Herman v Mnichově na sudetoněmeckém sjezdu převzal Evropskou cenu Karla IV., která je nejvyšším vyznamenáním sudetských Němců. Předal mu ji šéf sudetských Němců Bernd Posselt (17. července 2021). Zdroj: Profimedia

Posselt ale také zapomíná dodat, že jeho SdL je jedním z desítek členů zastřešujícího Svazu vyhnanců, vedeného od roku 2014 Berndem Fabritiusem. Svaz vyhnanců, německy Bund der Vertriebenen (BdV), explicitně žádá „vyslyšet zájmy odsunutých Němců“. BdV dokonce udělil zlatou medaili někdejší kancléřce Angele Merkelové za zásluhy o tyto zájmy, její podíl na založení organizace Útěk, vyhnání, usmíření a vyhlášení památného dne připomínající uprchlé Němce (od roku 2015 vždy 20. června).

Ti, kteří se zřekli našeho občanství

Při vědomí všech těchto skutečností jistě nezapomínejme, že ne vše během odsunu sudeťáků probíhalo v rukavičkách. Pokud by si někdo chtěl oživit souvislosti a srovnat historické události, nechť si přečte knihu (židovského autora) Johna Sacka Oko za oko, kde popisuje různá zvěrstva páchaná na Němcích polskými Židy, kteří se vraceli z lágrů. Možná by lépe pochopil i náladu našich obyvatel během odsunu. A opakuji – jeho předmětem byli ti, kdo se zřekli našeho občanství. Tím diskuze končí.

Jestliže brněnský magistrát a jiné veřejné instituce podporují myšlenku uspořádat sudeťácký sjezd v Brně nebo kdekoliv na našem území, nechť si nejprve položí otázku, co by asi řekli potomkům českých Židů mučených a vražděných našimi „milými krajany“, jak je láskyplně kdysi oslovil Daniel Herman.

Věřím ještě stále v rozum a snad ještě ne úplnou ztrátu historické paměti. Tak doufám, že k této dějinné zhůvěřilosti nedojde. Ale pro sichr ještě vyzývám všechny židovské organizace, a že jich tu máme několik, aby se ozvaly. Jak se říká: teď, anebo nikdy… https://denik.to/vitejte-sudetaci/

Vítejte, Sudeťáci! Díl II

12. 12. 2025

Petr Žantovský Komentátor


Před pár dny jsme přinesli informaci o tom, že příští sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) se má konat v Brně, historicky poprvé na našem území. Ta zpráva sama o sobě je zdrcující. Zveme do naší země slavnosti potomků těch, kdo se před desítkami let zřekli československého občanství a pak se podíleli na likvidačních snahách nacistů na zničení Slovanstva, a tedy i našeho národa. Zveme je s úsměvem od ucha k uchu a s frázemi o odpuštění a zapomnění. Když se podíváme na webovou stránku spolku Meeting Brno (kdopak jej asi platí – že by brněnský magistrát a ministerstvo kultury?), nestačíme se divit. Čtěme: „Osmdesáté výročí konce druhé světové války vyvolává nejen oslavy, ale i otázky týkající se minulosti. Zabývali jsme se jimi, když jsme připravovali symposium, které v Brně každoročně pořádáme na téma německé literatury zrozené v českém prostředí… Na symposiu s mezinárodní účastí budeme mluvit i o politických souvislostech: o vyhánění, které zasáhlo evropské národy jako neštěstí a zlo… Pořadatelé a účastníci brněnského symposia si v tomto kontextu nepochybně vybaví osudy spoluobčanů německé národnosti, kteří byli po válce nuceni rozloučit se s domovem. Sudetoněmecké krajanské sdružení má ve svém středu členy, kteří loučení prožili na vlastní kůži, ale většinu představují lidé mladší, děti a vnuci odkázaní na vzpomínky rodičů a prarodičů. Nejde však jen o ně. Němečtí obyvatelé žili na české půdě po dlouhá staletí. Společná historie vypráví o plodném spolužití i o vážných konfliktech. Válečné utrpení a vyhánění změnilo složité vztahy v nenávist, která nabyla mezistátního dosahu… Věříme, že nastal čas podat si ruce s někdejšími krajany a jejich potomky. Zveme Sudetoněmecké krajanské sdružení, aby setkání v roce 2026 uspořádalo v Brně."

Kdo ignoroval dohody vítězných mocností?

To jsou mi věci. Nějak jsem v tom celém textu nenašel jedinou zmínku o tom, kdo koho vyháněl po Mnichově ze Sudet, kdo koho vojensky obsadil v březnu 1939, kdo způsobil smrt cca 360 tisíc Čechů a Židů z českého území za tzv. Protektorátu… A konečně: kdo ignoroval dohody vítězných mocností z Jalty a Postupimi a nezaplatil jimi stanovené reparace za škody způsobené naší zemi během druhé světové války. To nejlepší však najdeme pod onou láskyplnou zdravicí směřovanou k „sudeťákům“. Totiž seznam těch, kteří je do Brna zvou. Takových 36 „Pragováků“. Najdeme tam řadu notorických petentů i jména řekněme překvapivá. Zde jsou abecedně:

Miloš Doležal, Tomáš Halík, Josef Holcman, Matěj Hollan, Petr Hruška, Karel Hvížďala, Mojmír Jeřábek, Dora Kaprálová, Vladimír Karfík, Pavel Kosatík, Jiří Kratochvil, Eda Kriseová, Daniel Kroupa, Mikuláš Kroupa, Josef Mlejnek, Bedřich Moldan, Dobrava Moldanová, Petr Oslzlý, Petr Pithart, Bolek Polívka, Petr Pospíchal, Jaroslav Rudiš, Pavel Rychetský, Břetislav Rychlík, Vít Slíva, Olga Sommerová, Jiří Suchý, Jan Šabata, Anna Šabatová, Marcela Šabatová, Pavel Švanda, Kateřina Tučková, Milan Uhde (ten byl spolu s Mojmírem Jeřábkem dokonce autorem té výzvy a pozvání), Ondřej Vaculík, Jan Vedral, Alena Zemančíková.Což o to, jména Halík, Kroupa, Šabatová, Rychlík, Rychetský, Pithart, Sommerová aj. asi málokoho překvapí. Pochopit lze třeba i podpis Karla Hvížďaly, který v Německu strávil léta emigrace, či Bolka Polívky, který řeší existenční otázky svého divadla a leze proto na každou tribunu, která se jeví jako vhodná (viz jeho účast na slovenských protificovských demonstracích). Se smutkem vzpomínám na jeho skvostná představení Trosečník či Poslední leč a skoro se až bojím vyslovit domněnku, zda se nám ten výsostný a originální umělec mezi lety netransformoval v jednu ze dvou postav hry Šašek a královna. Mohu-li mluvit za sebe, zažil jsem nad tím seznamem nejedno nemilé zklamání. Proč má na svá zkušená a výtečná akademická i umělecká kolena zapotřebí se takto prezentovat prof. Jan Vedral? Kde v sobě „sudetomilce“ našel klasik z neklasikovatějších, totiž Jiří Suchý? A má tohle zapotřebí Milan Uhde, dramatik a jednu dobu i politik (ODS), který si získával respekt svou slušností a uměřeností?

Nebudu spekulovat, jaké možné, třeba i pekuniární zájmy za těmi podpisy mohou stát. Už skutečnost, že s otevřenou náručí zvu potomky lidí, kteří se rozhodli náš národ vyhubit, je samonosná. Ale také hrozivá. Podle principu Overtonových oken není vyloučeno, že příští sjezd SL se bude konat na Pražském hradě, kde vedle prezidentské standarty a vlajky EU zavlaje – co vlastně? Raději nedomýšlet…

https://denik.to/vitejte-sudetaci-dil-druhy/?fbclid=IwY2xjawOuqZFleHRuA2FlbQIxMQBzcnRjBmFwcF9pZBAyMjIwMzkxNzg4MjAwODkyAAEe9y5Ih80e-u0HJmdoYdHdecD9SyDDoMhl-j336ZIc1wPBJ1DzxIkmpwoDpE8_aem_D31f8cwhR2lGoH8pdt2a7w#google_vignette

Kavij, KSČM - Prezident Pavel čestný host sudetoněmeckého sjezdu?

28.11.2025 13:05 | Komentář

Tak se nám již začaly šířit informace, kterak prezident Petr Pavel bude čestným hostem sudetoněmeckého sjezdu v Brně konající se příští rok.

Foto: Repro KSČM Popisek: Člen VV ÚV KSČM za Plzeňský kraj Miroslav Kavij

Nebude to žádné překvapení, nýbrž pokračování jeho aktivit proti zájmům České republiky a jeho občanů. Překvapením jistě nebudou ani další jména z řad členů bývalých vlád a poslanců, kteří v minulosti tomuto spolku „zametali cestičku“ a v Brně budou poklonkovat členům Sudetoněmeckého krajanského sdružení zastupují zájmy Němců odsunutých po druhé světové válce z Československa a jejich potomků. Můžeme se tak zcela jistě „těšit“ na nejdéle sloužícího Posseltova přisluhovače, premiéra v demisi Petra Fialu, lidovce ex - předsedu vlády ČR Petra Pitharta, Daniela Hermana, Pavla Bělobrádka, ale také na některé bývalé členy sociální demokracie.

Zájmy Posseltova sdružení, které se alespoň papírově vzdalo jakýchkoliv majetkových nároků, jsou zcela liché a časově účelové. Je pouze otázkou času, kdy v popřevratové době omílaná věta „O peníze a majetek jde až na prvním místě“ se s přispěním dlouhodobého kolaborantství našich politických činitelů naplní i v případě Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernda Posselta. Koneckonců i jeden z jeho velkých přátel, polistopadový prezident Václav Havel, který napomohl rozbití společného československého státu, tak dlouho mediálně vytruboval a ujišťoval společnost kterak mu v žádném případě nejde o navrácení majetku, až se mu dostalo navrácení Lucerny a to způsobem, který nestojí komentovat. Chystaný sjezd „Sudeťáků“, za kterým stojí iniciativa Meeting Brno, není žádným „zakopáním příkopů“ a trvalým usmířením, nýbrž absolutní neúctou ke všem padlým Čechoslovákům za 2. světové války a dalším kamínkem ke zrušení Benešových dekretů.

Mgr. Miroslav Kavij, KSČM, krajský zastupitel

ttps://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Kavij-KSCM-Prezident-Pavel-cestny-host-sudetonemeckeho-sjezdu-783462


Sudeťáci by chtěli být v Brně zase doma


Brněnskou vlasteneckou scénu již od června mimořádně irituje pozvání (!) Sudetoněmeckého krajanského sdružení v čele s Berndem Posseltem k uspořádání sjezdu v roce 2026 zde v Brně.

Datum příspěvku 10. prosince 2025

Petr Vlk

Pozvání brněnským „kulturním a společenským sdružením“ Meeting Brno přitom sice ihned vyvolalo ohlas, avšak jinak nastalo příslovečné ticho před bouří, které příliš nenarušily ani paralelní protesty v Praze a Brně 25. října, za účasti více než stovky účastníků jen v Brně. V řadách účastníků byla zastoupena plejáda spolků a hnutí vlasteneckého zaměření, které svorně potvrdily souhlas s „Deklarací proti sjezdu Sudetoněmců v Brně“, iniciovanou Klubem českého pohraničí.


Události nabraly spád 10. a 11. listopadu dvěma jinak nenápadnými akcemi. Nejdříve 11. dopoledne „mezinárodní“ konferencí 120 let Moravského vyrovnání a Evropa zítřka a hned na ni navazující dvoudenní konferencí Literární Atlantida se vynořuje – pocta Jürgenu Serkemu. Schválně, co to komu říká?


Obě akce však zasluhují pozornost. Pořadatelem obou těsně spjatých akcí je totiž stejná organizace: Německý kulturní spolek – Brněnský region. To by ještě tolik nepoutalo pozornost, kdyby se na letáku k první akci neobjevilo také Sudetoněmecké krajanské sdružení (SDL) a Sudetoněmecká rada a na programu obou neměl své projevy osobně představitel SDL Bernd Posselt!


To už je pádným důvodem ke zbystření. Při pátrání po podrobnostech akcí pak nepřekvapila aktivní účast jednak dalších představitelů německých a „českých“ proněmeckých organizací a také sponzorování německými organizacemi jako je např. tzv. Dům německého východu nebo Česko-německý fond budoucnosti. Ale asi to nestačilo, protože na letáku ke dvoudenní konferenci přiznávají finanční podporu také Jihomoravský kraj a město Brno (s osobní záštitou primátorky Vaňkové). Do akcí byla zapojena Masarykova univerzita, Meeting Brno, nepřekvapuje partnerství České televize, ale zapojilo se i Moravské zemské muzeum! Navzdory tolika úsilí a vynaložených peněz (také z našich veřejných kapes) však byla dle očitých svědků účast povzbudivě minimální. Dopolední konference určitě ne více než patnáct posluchačů a ani účast následné konference nebyla podobně nijak oslnivá. Ostatně z první akce je pořízen záznam, dostupný na Youtube kanále TV Bureš a další dílčí záznamy kolují internetem.


Co obě akce přinesly? Z pohledu českých občanů vlastně nic nového. V podstatě naprosto běžné hrubé zneužití akademického prostředí a zástupných témat ze strany SDL a jejich českých kolaborantů (za všechny viz Petr Pithart či Daniel Herman) k dalšímu ventilování zášti, touhy po revanši a dovolávání se „nápravy křivd“ počínaje zrušením tzv. Benešových dekretů.


Tentokrát jako maska posloužilo jednak výročí aktu tzv. Moravského vyrovnání a jednak připomenutí naší populaci jinak v podstatě neznámého německého novináře a „literárního objevitele“. V obou případech mělo však pozvanému publiku zřejmě dojít, jak obrovskou ztrátu utrpěli Češi a česká kultura „zločinným vyhnáním“ tzv. „Sudetských Němců“, kteří byli přece tvůrci státu a nositelé věd a umění… Trochu kontraproduktivně tomuto obsahu politicky motivovaných projevů vyzněla sdělení akademiků, kteří byť se drželi téma analýzy události před 120 lety vyjevili, že v jádru už tehdy šlo o rakouským císařem nevyhnutelně akceptovaný výsledek oprávněné národnostní vzpoury českojazyčné většiny proti německé vládnoucí menšině, pokud nechtěl riskovat rozhoření doutnající hrozby národnostního násilného rozkolu a zrovna v jeho průmyslově nejrozvinutější, tj. nejcennější zemi monarchie a potenciální rozpad Rakouska-Uherska v mezinárodně politickém prostředí počátku 20. století. Jako obvykle byla však zcela pominuta podstata staletí trvajícího nesmíření mezi Čechy a Němci a zejména neakceptace Němců se vznikem ČSR 1918.


Nebyli to však Češi, ale Němci, kteří pak později v roce 1938 páchali vojenskou velezradu sabotážemi a nenastupováním vojenské služby v čs. armádě a bojem ve freikorpsech (na 70 tisíc čs. Němců!). Proto také Němci nebyli po válce odsunuti pro svůj jazyk a národnost, ale pro velezradu a vlastizradu na ČSR a to z vůle vítězných mocností IIWW! Dekrety byly jen promítnutím této vůle do práva obnovené ČSR a umožňovaly setrvat v republice čs. Němcům (i Maďarům), kteří se proti I. ČSR neprovinili. A nebylo jich málo!


Tím však listopadové události na sudetské téma v Brně neskončily. Poté, co členové KČP využili příležitosti a přímo při akcích předali do rukou Bernda Possselta, Petra Pitharta, Daniela Hermana, Milana Uhdeho a dalších, kopie „Deklarace proti sjezdu Sudetoněmců v Brně“ a předseda MěV KSČM Brno deklaraci veřejně předal primátorce města Brna na schůzi jeho zastupitelstva, spustil Meeting Brno protiakci, kterou je „Petice podporující konání tradičního setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení v květnu 2026 v Brně“.


O podpis petice je na webu lákáno tím, že „Půjde o první setkání po válce vyhnaného německojazyčného obyvatelstva v původní vlasti. Iniciativa navazuje na dlouhodobou cestu smíření mezi Čechy a sudetskými Němci a jejím cílem je nabídnout důstojný rámec dialogu právě tam, kde se naše společné dějiny odehrávaly.“ Už jen z tohoto krátkého textu je zřetelná závažná lživá manipulace, tkvící především v SDL vytrvalém trvání na výhradní správnosti jeho výkladu dějin, ve kterém mají „zločinně vyhnaní“ Němci „právo na návrat do vlasti“ při odmítání jakkoli historicky podložené důvodnosti a alespoň omluvy. Na základě již desítek let zkušeností proto nelze věřit podbízivým proklamacím SDL a jeho českých pomahačů, že 76. sjezd SDL bude „rámcem otevřeného dialogu“ pro česko-německé smíření na bázi proklamovaného partnerství … Jako obyčejně bude otevřen jen těm „českým“ přátelům, ochotným s vlky výti (otázkou je za co?)


Napadají mě dvě možnosti. Tou první jsou důvody zištné, které rozhodně neomlouvají, jsou však jakž takž pochopitelné. Tím druhým je hloupost, umocněná do populace implantovanou iracionální rusofobií, umožňující mnohým jednoduše překlenout neznalost historie, odsuzující k jejímu opakování, například v obdobě „řešení české otázky“ ze strany nacistického Německa. Nemám žádné povědomí o tom, že by kdokoli z odsunutých Němců se záměrem faktického vyhlazení Čechů nesouhlasil …


Buďme proto ve střehu a svorní při boji o svou vlast!

Napsal Václav Fišer


Vlkův dodatek:


Nemám ve zvyku k článkům domácích autorů Kosy cokoli dodávat. Tady ovšem cítím urgentní potřebu – musím! Doslova!

Sjezd Sudeťáků v České republice představuje popření výsledků II.WW v celém rozsahu a dokonce popření Postupimských dohod. Odsun, jak konstatovaly právě v Postupimi vítězné mocnosti, nebyl žádnou mstou na Němcích, nýbrž aktem, který měl do budoucna jednou pro vždy znemožnit Německu zneužití svých zahraničních menšin k tlaku na sousedy a vyvolávání válek. Nic více, nic méně. Zrádci a „polepšovači“ českého národa to vidí samozřejmě jinak. Nic jim není svaté, každá podlost proti odkazu prezidenta Beneše a všech válečných obětí jsou dovoleny! Jen aby tihle ukázali svou morální nadřazenost nad zbytkem národa.


Nicméně, takovéhle a podobné psaní na malém blogu sjezd sudetáků nezastaví. Nic si nenalhávejme. Nic nezmohou ani malé a tudíž nevýznamné protesty po Brně nebo kdekoliv jinde. Co tedy s tím? Za mne existuje jediná cesta – udělat z toho a to v podstatě okamžitě celostátní politickou otázku, tak aby se jí pokud možno chytila stávající parlamentní většina! Jiná cesta není! Myslím, že největší porozumění by pro to mohly osvědčit poslanci za SPD. A donutit zbylé dva subjekty budoucí vlády se připojit. Jinak ten sjezd, k naší celonárodní hanbě prostě bude!!!


Je potřeba, aby se okamžitě v tomto duchu začalo jednat. Což ovšem a mimo jiné znamená, aby od akce ruce dala pryč KSČM. Václav Fišer snad promine, že to píši takhle na tvrdo a bez obalu, ale jestli to ponese nálepku akce KSČM, pak Posselt, Pithardt, Hermann snadno a jednoduše vyhrají. A mimochodem, nejbližší volby – příští rok, jestli se nepletu budou volby obecní!!! V Brně by se ten sjezd měl stát jejich ústředním tématem!!! Opět – stát hned!


Já vím, dobře se mi to z Plzně radí. Když nemusím nic dělat. Nicméně je potřeba, aby všichni, kdo mají v bývalých Sudetech nějakou nemovitost, dostali informaci, že ten sjezd je prvním krokem k tomu, aby o ni v čase bez náhrady přišli! Bez ohledu na to, co dnes nějaký Posselt, či kdokoli jiný – tvrdí!!!

Petr Vlk, Kosa Zostra


Na úvodním snímku je na tribuně hovořící tlusťoch Posselt, stylizující se muškou pod nosem do postavy nového Ády Hitlerů, na každoročním srazu sudeťáků. Podobný obrázek chystají sudťáci s českými klaboranty a zrádci na jaře v Brně.


Pozvání pro Sudetoněmecké krajanské sdružení od českých intelektuálů a umělců

(v závěru seznam signatářů pozvání)

V rámci úvah o letošním listopadovém symposiu, věnovaném tématu česko-německých vztahů, připravili Mojmír Jeřábek a Milan Uhde text, který končil pozváním sudetoněmeckých krajanů, aby své setkání v roce 2026 uspořádali v Brně. Ztotožnilo se s ním a podepsalo jej šestatřicet tvůrčích osobností.

Na doporučení některých z osobností jsme zveřejnění odložili na dobu po 5. říjnu 2025, aby se nestalo záminkou pro zesílenou předvolební kampaň nacionalistů. Pomoc se šířením této iniciativy nám nyní nabídli přátelé z festivalu Meeting Brno, kteří sudetoněmecké krajany pozvali do Brna již v červnu. Poskytují nejen podporu, ale i adresu, na niž mohou občané poslat vyjádření souhlasu s textem, který následuje i s uvedením jmen signatářů.

Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé!

Osmdesáté výročí konce druhé světové války vyvolává nejen oslavy, ale i otázky týkající se minulosti. Zabývali jsme se jimi, když jsme připravovali symposium, které v Brně každoročně pořádáme na téma německé literatury zrozené v českém prostředí. Letošní ročník má název Pocta Jürgenu Serkemu. Chceme vzdát čest spisovateli a novinářovi, který ve své knize Böhmische Dörfer objevil literární Atlantidu: podal desítky portrétů německy píšících autorů, kteří byli československými občany, ale po válce o občanství přišli a v někdejší vlasti upadli v zapomenutí. Náš přítel Serke byl ostatně také vyhnanec – jednoho rána se spolu s německými rodiči probudil na Stalinův rozkaz v Polsku. Na symposiu s mezinárodní účastí budeme mluvit i o politických souvislostech: o vyhánění, které zasáhlo evropské národy jako neštěstí a zlo. Leckdo v něm bohužel dodnes vidí nástroj k řešení politických problémů. Není to tak dávno, co bývalý český prezident Zeman radil představitelům Izraele, aby tak naložili s Palestinci. Dovolával se přitom československého příkladu starého dnes osmdesát let. Nedávno předložil stejnou představu prezident Spojených států Trump. Pořadatelé a účastníci brněnského symposia si v tomto kontextu nepochybně vybaví osudy spoluobčanů německé národnosti, kteří byli po válce nuceni rozloučit se s domovem. Sudetoněmecké krajanské sdružení má ve svém středu členy, kteří loučení prožili na vlastní kůži, ale většinu představují lidé mladší, děti a vnuci odkázaní na vzpomínky rodičů a prarodičů. Nejde však jen o ně. Němečtí obyvatelé žili na české půdě po dlouhá staletí. Společná historie vypráví o plodném spolužití i o vážných konfliktech. Válečné utrpení a vyhánění změnilo složité vztahy v nenávist, která nabyla mezistátního dosahu. Jsme přesvědčeni, že jsme za osmdesát poválečných let urazili jako sousedé cestu od nepřátelství přes úsilí o vzájemné pochopení až ke smíru, který v duchu přátelské shody potvrdili ústavní představitelé obou našich států.

Věříme, že nastal čas ji prohloubit: podat si ruce s někdejšími krajany a jejich potomky. Zveme Sudetoněmecké krajanské sdružení, aby setkání v roce 2026 uspořádalo v Brně. S tímto textem se seznámili a s pozváním vyslovili souhlas tito čeští umělci, filozofové, historici, sociologové, učitelé, politici, publicisté a jiné veřejně činné osobnosti:

Miloš Doležal, Tomáš Halík, Josef Holcman, Matěj Hollan, Petr Hruška, Karel Hvížďala Mojmír Jeřábek, Dora Kaprálová, Vladimír Karfík, Pavel Kosatík, Jiří Kratochvil, Eda Kriseová, Daniel Kroupa, Mikuláš Kroupa, Josef Mlejnek, Bedřich Moldan, Dobrava Moldanová, Petr Oslzlý, Petr Pithart, Bolek Polívka, Petr Pospíchal, Jaroslav Rudiš, Pavel Rychetský, Břetislav Rychlík, Vít Slíva, Olga Sommerová, Jiří Suchý, Jan Šabata, Anna Šabatová, Marcela Šabatová, Pavel Švanda, Kateřina Tučková, Milan Uhde,Ondřej Vaculík, Jan Vedral, Alena Zemančíková. V Brně 6. června 2025

"Nepřijatelný sjezd". SPD chce bojovat proti sjezdu sudetských Němců v Brně

Echo24čtk

27. listopadu 2025 10:41

Sněmovní hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) bude bojovat proti konání sjezdu sudetských Němců v Česku. Novinářům to řekla poslankyně SPD Lucie Šafránková. Sudetské Němce do Brna pozvali zástupci festivalu Meeting Brno. SPD bude chtít, aby organizace vrátila všechny dotace od Brna či Jihomoravského kraje, pokud by veřejné peníze použila na tuto akci.

Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL), které zastupuje zájmy Němců odsunutých po druhé světové válce z Československa a jejich potomků, oznámilo plán uspořádat příští rok sjezd v Brně minulý týden. Sjezd se bude konat od 22. do 25. května, půjde o 76. ročník. Je to poprvé, co bude dějiště v Česku.

Jako poslankyně za Jihomoravský kraj a Brňačka říkám naprosto jednoznačně, že sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu do Brna nepatří,“ uvedla Šafránková. Dodala, že sdružení dlouho chtělo revizi Benešových dekretů a uspořádání po druhé světové válce. „Ve městě, které za okupace zažilo popravy, vyhánění a bolestné ztráty rodin, je pořádání takové akce nepřijatelné a hluboce necitlivé,“ řekla. SPD chce bojovat, aby sjezd nebyl nejen v Brně, ale ani jinde v ČR.

Šafránková řekla, že Meeting Brno zastupitele městské části Brno-střed Petra Kalouska (Žít Brno) dostalo na svou současnou činnost dotaci devět milionů od Brna a šest milionů korun od Jihomoravského kraje. „Jsme si vědomi, že organizátoři mohou shánět finance z jiných zdrojů. Ale pokud by byť jediná koruna z dotací byla použita na tuto akci, budeme nekompromisně požadovat odebrání celé dotace,“ uvedla. Peníze mají jít na kulturní a společenské projekty, ne na akce, které rozdělují společnost a relativizují historii, dodala.

V Praze a v Brně protestovalo koncem října proti možnému sjezdu sudetských Němců dohromady asi 150 lidí. Varovali před pokusy o revizi dějin. Šéf SdL Bernd Posselt o víkendu v Praze řekl, že uspořádání sjezdu v Brně je logickým krokem v harmonickém vývoji vzájemných vztahů mezi ČR a Německem. Je podle něj na jednotlivých politicích, zda přijmou pozvání na sjezd.


Vztahy mezi sudetskými Němci a Českem se v posledních letech výrazně zlepšily. Přispělo k tomu i to, že krajanské sdružení ze stanov vypustilo zmínku o usilování o vrácení majetku, který byl sudetským Němcům při poválečném odsunu zkonfiskován. Řadu smířlivých kroků učinila také česká strana. Důležitý byl mimo jiné mnichovský projev tehdejšího premiéra Petra Nečase, v němž v roce 2013 vyjádřil lítost Česka nad příkořím způsobeným sudetským Němcům při vysídlení po druhé světové válce.

Tereza Matějčková , 26. listopadu 2025


https://www.echo24.cz/a/Hepje/zpravy-domov-spd-bojuje-proti-sjezdu-sudetskych-nemcu


Odsouzeníhodný postoj  zastupitelů magistrátu Brna k sudetosjezdu


Jak jsme byli jako legionáři informováni z kruhů brněnského zastupitelstva, někteří zastupitelé Magistrátu města Brna "vítají" konání sudetosjezdu v Brně v květnu 2026. Rovněž praporečník landsmanů Herr Posselt to vítá.

Nikdo z organizátorů a přívrženců tohoto sudetosrazu v moravské metropoli si nepoložil otázku, proč byla  městu podána Deklarace proti sjezdu Sudetoněmců v Brně, předpokládáme, že se jí vůbec nezabývali (?).

Signatáři tohoto protestu a požadavku na zákaz tohoto sudetosjezdu v Brně jsou příslušnici vlasteneckých organizací, a to Československé obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu, Českého svazu protifašistických bojovníků, Vlasteneckého svaz antifašistů, Szdružení osvobozených politických vězňů, Klubů českého pohraničí, Výboru národní kultury, Kruhu vyhnaných z pohraničí 1938-39 a dalších organizací a hnutí.

Deklarace vyjadřuje fakta, že tzv. Sudetoněmci a jejich pokračovatelé tzv. Landsmannschafty (německý a rakouský) se nikdy neomluvili nám poškozeným na rodinách, životech našich blízkých, na majetku a utrpení, za vraždy, loupeže a utrpení spáchané jejich ordnery a freikorpsy na Čechoslovácích v letech 1938-1945. Nikdy neprojevili sebemenší empatii pro poškozené Čechoslováky, nikdy neuznali bestiální vyhnání 350 tisíc Čechoslováků z pohraničí  ČSR před a po mnichovské zradě, a dále z vnitrozemí Drahanské vysočiny, Svitavska, Jihlavska, Neveklovska, Sedlčanska a Berounska v letech 1940-1944. Tudíž nemají aní státoprávní ani morální právo sjíždět se v zemi, kterou ničili a okupovali v rámci "Třetí říše" v letech ohrožení ČSR od 30.října 1938 do října 1945 , jako to stanovil president ČSR dr. Edvard Beneš ve vyhlášení válečného stavu s Německem a Maďarskem.


A k panu Berndu Posseltovi  je třeba konstatovat, že tento pán, který se ani nenarodil v  Československu,  ale v 50ých letech  v Německu, založil svou kariéru na nenávisti k odsunu, který nerozhodl president dr.Beneš, ale velmoci, zejména Británie, a jehož autorem byl britský profesor Osxfordu pan Mabott. Přesto pan Posselt neustále po celou dobu svého politického působení označuje našeho presidenta Budovatele za jakéhosi zločince a jeho dekrety chce zrušit a vymést z českého právního pořádku. V civilizovaných zemích by si nikdo takové nehorázné požadavky vůči cizí zemi nedovolil. Je na naší vládě a parlamentu, aby konečně bez podjatosti zhodnotila počínání pana Posselta,a  nařídila orgánům Brna, aby pana Posselta vyhostily z města místo jeho vítání.  K organizátorům sudetosjezdu pak požadujeme, aby jejich akci stát, respektive orgány vnitra, zakázaly pro nesoulad s právním pořádkem státu, zejména s dekretálním právem.


Podle nás legionářů by se na území našeho státu mohli navracet ti  němečtí občané, kteří splňují podmínky ústavního dekretu č.33, a to:

ti němečtí ("sudetoněmečtí") občané, kteří 

nepodepsali přihlášení k říšskému občanství jinak, než pod nátlakem

nikdy nebyli v žádné nacistické organizaci

trpěli pod nacistickým terorem

účinně se účastnili boje za osvobození ČSR od velkoněmecké okupace.

Tyto občany klidně přívítáme, leč ostatní Sudetoněmce nikoli.


Připomínáme jako členové ČSOL, že tyto požadavky čs.stát pokládal již při legálních odsunech a na tom to základě mohlo dostat zpět čs. občanství dle odhadů odborníků na 220 tisíc československých Němců. Toto vyšetřovaly komise ustavené státem a to, trestně nalézací ( provinění dle dekretu 16), bezpečnostní (provinění dle dekr. 5, 12, 33, 100, 108) a očistné (provinění proti národní cti, zvláště u novinářů a podobných).


Z uvedeného jednoznačně vyplývá, jak pan Posselt  nehorázně lže o dekretech a presidentu Budovateli, jakoby o jakýchsi etnických čistkách, a jak mu přizvukuje naše pátá kolona odrodilců a zrádců  Benešovy republiky.


Dále připomínáme antifašistické Němce, kteří se podíleli na obraně republiky ( například Republikanische Wehr v Mikulově) o kterých landsmané neztratili ani slovo po celá desetiletí, a které jejich vlastní Volksgenossen -  velkoněmečtí soukmenovci zavraždili koncentračních táborech. Pokud je známo složení landsmannschaftů, nikdy tam němečtí antifašisté uvedeni nebyli - a naopak třetí složka landsmanů - Witikobund - byla po válce plná bývalých nacistů, různých Zoglmannů svého typu.


Závěrem řečeno, nelze připustit  sjezdy takových existencí a jejich pohrobků ani v Brně ani nikde jinde v České republice.

President Budovatel varoval již v roce 1945, že tito pohrobci se připraví nejdříve k očištění a pak k útoku na naši svobodu národní a lidskou, a budou tomu sami věřit, až své lži budou přednášet.

Občané, nedopusťme návrat tzv. Sudetoněmců, do republiky!


PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, prom.historik, ČSOL Brno II

Autor je pozůstalý po legionáři zabitém gestapem, příbuzný obětí Osvětimi

a sekyrárny Pankrác

Kdo tu vítá Sudeťáky. Drulák zahrnul i BIS

27.01.2026 4:41 | Rozhovor

autor: Radim Panenka

Předseda spolku Svatopluk, diplomat a expert na mezinárodní vztahy Petr Drulák v Rozhovorech PL vysvětluje, proč 44 signatářů odmítá sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně a kdo podle něj v Česku „Sudeťáky“ vítá. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se věnuje také roli BIS a naznačuje, že pokud má dojít ke změně zahraničně-bezpečnostní politiky, nelze se vyhnout otázce setrvání Michala Koudelky v jejím čele.

Foto: Redakce PL Popisek: Předseda spolku Svatopluk Petr Drulák v pořadu Rozhovory PL

Předseda spolku Svatopluk Petr Drulák popisuje okolnosti kolem dopisu Sudetoněmeckému landsmanšaftu, v němž 44 signatářů vyzývá vedení této organizace, aby nepořádala svůj letošní sjezd v České republice. Proč by nám taková akce měla vadit? A proč podle jeho přesvědčení nejde činitelům někdejších sudetských Němců o smíření a vzájemnou spolupráci, jak sami deklarují? Vše profesor Drulák vysvětluje v pořadu Rozhovory PL.

Téma brněnského sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v české společnosti rezonuje a řada z nás to bere jako provokaci. Považovali jsme za důležité se ozvat a napsat jim, že i když je někdo z Brna pozval, je tu také autentická občanská společnost, která není na rozdíl od té brněnské nevládní organizace živená z bůhví jakých grantů, a té se to nelíbí. Proto jsme do Mnichova ten dopis poslali a obratem ještě ten samý den přišla odpověď. Byla to odpověď profesionálního komunikátora. Bernd Posselt je zkušený a komunikačně obratný. Odpověď napsal způsobem zdvořilým, nicméně vysvětlil, že do Brna pojedou. Uvádí, že zde mají spoustu českých přátel a cítí se tu vítáni,“ popisuje šéf spolku Svatopluk.

Podle Druláka může mít v této věci Posselt trochu pravdu. „Za posledních 35 let zde vyrostla část společnosti, pro kterou je vítaným hostem. Tahle část společnosti, často z neznalosti dějin, vidí naše česko-německé soužití zkresleně. Vidí ho z německého pohledu,“ upozorňuje Drulák.

Historická neznalost u části české společnosti může být nebezpečná. Ve chvíli, kdy přijdou generace, které již nebudou mít důkladnou znalost českých dějin, může Česká republika začít podléhat pohledům jiným, než jsou ty české. „To je naprosto reálná hrozba. Máme zde novou generaci, která vyrůstá v jiném informačním a kulturním prostředí utvářeném těmi Schwarzenbergy a různými komentátory, dříve hlavně z Lidových novin. Popisuje to historička Eva Hahnová, která se nezabývala specificky sudetskými Němci, ale říká, že Češi přejímají německý pohled na české dějiny. Jde o postkoloniální tematiku,“ míní.

Němci mají právo na svůj pohled na české dějiny i na německé dějiny, ale my se musíme držet českého pohledu. Nelze přejímat jejich závěry, kdy sudetští Němci jsou prezentováni jako oběti a Benešovy dekrety, což jsou zákony, jsou považovány téměř za zločin. Toto se v českém prostředí reprodukuje a je to mimořádně nebezpečné. Útoky na Benešovy dekrety přicházejí z různých stran, naposledy jsme to viděli na Slovensku ze strany tamních progresivistů. To je ta mladá generace. Proč to považuji za nebezpečné? Blížíme se v Evropě do období, kdy spousta věcí bude v pohybu. Včetně hranic. Není úplně zřejmé, jak budou za dva roky vypadat hranice Dánska, ale i hranice Rumunska, které mluví o převzetí Moldavska. Nevím, jak budou vypadat hranice Ukrajiny. Pokud do toho přimícháme historický revizionismus, který zpochybňuje naše poválečné uspořádání, je to hrozně nebezpečné,“ opakuje své varování Petr Drulák.

Výraznými protagonisty německého pohledu na české dějiny jsou podle jeho slov i mnozí představitelé havlovského disentu a lidé, kteří z tohoto prostředí názorově vzešli. „Tento pohled na dějiny prezentuje řada lidí, kteří byli disidenty a v 70. letech si řekli, že s Němci to byl další komunistický zločin, a protože jsou proti komunistům, tak jsou i proti odsunu. Havel se vyznamenal svou omluvou hned v prosinci 1989 nebo lednu 1990. Jedním ze signatářů dopisu, který zve Posselta do Brna, je třeba Milan Uhde. Jsou tam i různé kulturní tváře, které se vyznamenávají v českém sebemrskačství, jako je spisovatelka Tučková. Máme tam i Bolka Polívku, který přesně nevím, co tam dělá. Možná mu vysvětlili, že pokud chce podporu města a kraje, musí se podle toho chovat. Jsou tam různé postavy s různými motivy. Je to jedno z dědictví havlovské části disentu. Není to tak, že bych paušálně odmítal disidenty. Všichni z nich byli odvážní. Někteří byli trochu popletení a někteří, ti nejodvážnější, jsou disidenty znovu,“ pokračuje v úvaze profesor Drulák.

Proč nevěří Berndu Posseltovi, že dědicům sudetských Němců jde o vzájemné usmíření a zahojení ran, jak sami opakovaně tvrdí? „Ptejme se, oč jim vlastně jde. Je to čistě kulturní spolek, nebo mají politické působení? Prošel jsem si jejich dokumenty, abych byl spravedlivý. I dnes říkají, že tu jsou proto, aby hájili zájmy svého společenství. Způsob, jakým sudetské Němce sami charakterizují, je, jako by to byl národ. Sudetoněmecký národ. Říkají tomu osudové společenství, které bylo stmeleno pohromami, které utrpěli ze strany Čechoslováků. Takový je jejich výklad dějin,“ sděluje Drulák s tím, že nástup Hitlera k moci i díky pomoci svých předků popisují jen jako „příchod národního socialismu“. 

Působí příliš politicky. Nejde o kulturní spolek, kde si zatancují ve svých krojích a popovídají si. Je to politický spolek s politickými požadavky a politickými cíli. Česko-německé vztahy jsou v docela dobrém stavu, ale nikoli díky sudetským Němcům, ale navzdory sudetským Němcům. S Německem jsme se shodli, že nikdo nebude vznášet žádné požadavky. My jsme se vzdali reparací. Řekli jsme, že to je politicky uzavřené a nebudeme to už řešit. Pak je tu skupina sudetských Němců, která už svou existencí toto uzavření odmítá. Česko-německou deklaraci sice přijali, ale z mého hlediska to moc neznamená, když vidím revizionistické snahy mířící na Benešovy dekrety. Nevidím důvod, proč by tento spolek měl na našem území dělat nějaké demonstrativní politické akce. Musíme být opatrní,“ uzavírá téma chystaného sudetoněmeckého sjezdu v Brně. 

V druhé části pořadu Rozhovory PL se profesor Drulák věnuje aktuálním politickým tématům...

Zajímalo nás, zda situace, kdy evropská bezpečnost zůstane v rukou lídrů Evropy včetně Ursuly von der Leyenové, není ve výsledku daleko horší, než když se na ní podílejí Spojené státy. „Obojí je špatně. Není dobré, aby evropská bezpečnost byla v rukou Donalda Trumpa, a není dobře, aby byla v rukách Bruselu. Když mluví o evropském pohledu na evropskou bezpečnost, nejlepší je mluvit o evropských pohledech. Různé části Evropy budou muset hledat svá řešení, a to rozhodně mimo Brusel. Tím se dostávám k velkému tématu, o kterém řadu let i tady spolu mluvíme, a to je středoevropská spolupráce. Vidím příležitost vytvářet neutrální střední Evropu, která bude budovat obranné schopnosti. Musí být vyzbrojena, ale bude neutrální a nebude spoléhat na žádného velkého bratra ani v Moskvě, ani ve Washingtonu, ani v Bruselu,“ je přesvědčen. 

Je to jediná možnost. V rámci tohoto regionu nás hodně věcí rozděluje, ale spojuje nás hlavně to, že tu jsme a budeme. Pokud budeme existovat jako státy a národy, budeme ve středoevropském regionu. Neutralita někdy dobře funguje, což vidíme v Rakousku. Srbsko jde cestou neutrality, která je správná. Maďarsko k tomu také směřuje. Toto je středoevropská cesta. Patrně potřebujeme víc mezinárodních krizí a víc facek od Donalda Trumpa, abychom si uvědomili, že si to musíme vzít do vlastních rukou a nečekat, že to za nás bude řešit někdo jiný a bude nás chránit,“ vyzývá profesor Drulák.

Do jaké míry je taková středoevropská obranná spolupráce reálná, když se mnohdy ani samotná V4 díky různým politickým garniturám v jednotlivých zemích není schopna domluvit na tématech, která jsou proti bezpečnosti méně důležitá? Podle Druláka je třeba o tom uvažovat i v jiném modelu, než je visegrádská čtyřka. 

V4 není žádná posvátná kráva, protože si nejsem jistý, jakou cestou se vydá Polsko, které se úplně necítí součástí středoevropského prostoru. Spíše se cítí součástí baltského a východoevropského prostoru. Uvidíme, jaké lekce si samo Polsko vezme z ukrajinské krize, až bude po válce. Mluvím-li o střední Evropě, vidím těžiště v podunajském prostoru a tam bych spolupráci zaměřil. Pokud i Poláci budou mít chuť se na tom podílet, proč ne. Podíváme-li se nyní na Prahu, Budapešť, Bratislavu a Vídeň, tak by se tyhle vlády možná dovedly na lecčems shodnout. Musíme si upřesnit, že chvíle, kdy začne být vznik tohoto společenství reálný, je chvíle těžkých geopolitických otřesů, které můžeme čekat. Brusel bude v takové době naprosto bezmocný, a naopak bude spíše škodit. V takový moment se na to jednotlivé státy budou muset podívat svýma očima. Považuji za důležité o této možnosti mluvit a zkusit, aby nakonec zvítězila,“ zdůrazňuje Petr Drulák.

O budoucnosti NATO už dnes nikdo nemůže vážně mluvit, jak dále konstatuje. „Překvapuje mě spíš nestoudnost, pokud se říká, že má NATO nadále existovat v situaci, kdy USA nevyloučily použití síly vůči jednomu malému členskému státu, pokud se jim nepodřídí. Ano, Trump v Davosu řekl, že sílu používat nebude, ale neví, co řekne za týden. Už tento způsob uvažování je s NATO neslučitelný. Hlavně je ale s NATO neslučitelné, že Spojené státy a Evropa mají radikálně odlišné bezpečnostní priority. Naší prioritou je Evropa, klidný Blízký východ a klidný sever Afriky. Pro Američany je hlavní priorita západní polokoule, Latinská Amerika a zadržování Číny v Pacifiku. Na Blízkém východě mohou mít USA zájem na stabilitě, ale i na nestabilitě. S Američany se můžeme v nějakých specifických otázkách potkávat, je třeba s nimi udržovat dobré vztahy, ale rozhodně není možné na ně spoléhat v bezpečnostní oblasti,“ dodal předseda spolku Svatopluk.

Prosíme, čtěte velmi pozorně a vnímavě. Děkujeme. Vyjádříme se, pouze v plné stručnosti k textu pana Petra Druláka " Byla to odpověď profesionálního komunikátora. Bernd Posselt je zkušený a komunikačně obratný. A dále k textu " S Německem jsme se shodli, že nikdo nebude vznášet žádné požadavky. My jsme se vzdali reparací. Řekli jsme, že to je politicky uzavřené a nebudeme to už řešit."


Je však velkým problémem, zda naše vyjádření k tomu tématu bude např. na našich Fb stránkách uveřejněno, vzhledem k tomu že zastáváme stanovisko, že reparace za válečné škody, které nám způsobilo Německo, jsou zakotveny v Pařížské reparační dohodě a Německo je povinné nám tyto reparace zaplatit. Dokonce je v dohodě stanoveno, že nemusíme hodnotu Němcům konfiskovaného majetku odečíst ze svého reparačního účtu. Jde o vícestrannou mezinárodní smlouvu, kterou žádná ze smluvních stran nemůže pro sebe zrušit. Česko-německá deklarace, pokud je v rozporu s ustanoveními Pařížské reparační dohody, není platná.

ČNL


https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Kdo-tu-vita-Sudetaky-Drulak-zahrnul-i-BIS-786133


Emil Kulfánek - Ideologie sudetismu. Třicet let jsme proti ní nic nedělali, už se sem infiltrovala

Od iportaL24.cz, 09. února 2026

Místopředseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) a správce a vedoucí Památníku »Pečkárna« Ing. Emil Kulfánek, plk. v. v. mluví v souvislosti s chystaným jarním sjezdem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně o »pošlapání historie«, ovšem dodává i jiný pohled na věc. »Problém tkví v tom, že my vidíme špatně autory tohoto setkání. Organizátorem totiž není Posselt a Sudetoněmecký landsmanšaft, ale za pomoci městské části Brno-střed a Jihomoravského krajského úřadu, český spolek Meeting Brno, který je dnes jednou z předních součástí české páté kolony šířících v českém prostoru sudetismus a sudetoněmeckou ideologii« tvrdí Emil Kulfánek v rozhovoru pro iportaL24.cz.

Je konání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně »smířením«, jak tvrdí organizátoři, nebo pošlapáním historie a obětí německého nacismu, jak argumentují odpůrci?

Je to samozřejmě pošlapání historie, ale prováděné deklarovanou formou smíření. Tedy konkrétně tak, jak si organizátoři sjezdu představují formu toho smíření. Problém tkví v tom, že my vidíme špatně autory tohoto setkání. Organizátorem totiž není Bernd Posselt a Sudetoněmecký landsmanšaft, ale za pomoci městské části Brno-střed a Jihomoravského krajského úřadu český spolek Meeting Brno, který by se dal charakterizovat jako jeden z českých podporovatelů sudetismu a sudetoněmecké ideologie v České republice.

Zmínil jste, že akce je organizována s podporou města. Smí o tom, zda se sjezd může konat v Brně, opravdu rozhodovat jen tamní magistrát?

Ta otázka je položená, jako kdybychom byli v 90. letech minulého století. Ale my jsme ve 21. století – a v roce 2026, kdy je Česká republika součástí Evropské unie a NATO. A nějak si neuvědomujeme, že obyvatelé EU mohou kandidovat do obecních zastupitelstev v kterémkoliv členském státě. Takže, Češi se klidně mohou stát starosty obcí a měst ve Francii, v Německu, ve Španělsku atd., a zrovna tak to platí obráceně pro zahraniční občany v České republice. I když, dnes to tak úplně není, určitě toho budou v blízkém budoucnu využívat. O tom jsem skálopevně přesvědčen a vývoj tomu i napovídá.

Dnes jsou majiteli v českém pohraničí většinou Němci. Takže to není o tom, že se nám sem chce nově infiltrovat Sudetoněmecký landsmanšaft, on už tady infiltrovaný je. My jsme proti infiltraci ideologie sudetismu celých 30 let nic nedělali, naopak jsme to přímo či nepřímo svou pasivitou podporovali.

Proč je podle vás tedy sjezd škodlivý, když tvrdíte, že se vše děje kontinuálně po dobu třiceti let?

Škodlivé to je vzhledem ke skutečnosti, že vidíme nepřítele na špatné straně. Kdo je naším nepřítelem v tomto případě, už jsem řekl. Sjezd neorganizuje Bernd Posselt a Sudetoněmecký landsmanšaft, ale Meeting Brno, což je český spolek. A má k tomu podporu českého státu realizovanou městskou částí Brno-střed, která na tuto akci uvolnila 9 milionů, a také Jihomoravským krajským úřadem, který na ni věnoval 6 milionů. Což znamená, že sjezd se nebude uskutečňovat za peníze Sudetoněmeckého landsmanšaftu, ale za peníze českých daňových poplatníků.

Je tedy Emil Kulfánek – když už jsme použili v úvodu slovo »smíření« – smířen s pořádáním brněnského sjezdu?

Ne, to není. Pokud někdo použije na základě mých slov, že jsem s tím smířen, pak je zkrátka překrucuje. Samozřejmě s tím smířen nejsem! Nepřítele nevidím, hypoteticky řečeno, v Sudetoněmeckém landsmanšaftu, ale zejména v našich příznivcích sudetismu. To nejsou jenom německé organizace a spolky, které tady už působí, ale především ty české, které nám podsouvají sudetoněmeckou ideologii a historii.

My totiž proti tomu vůbec nebojujeme, neprezentujeme fakta a protiargumenty! Jsme proti sjezdu potomků bývalých státních příslušníků nacistické Velkoněmecké říše. Potomků těch, kteří byli transferováni v letech 1945 a 1946 do okupačních zón Německa jako občané poražené nacistické Velkoněmecké říše, nikoli jako českoslovenští občané, jak se jejich potomci a čeští příznivci dnes snaží tvrdit.

Co tedy s onou pátou kolonou, o níž mluvíte?

Napsal jsem k tomu obsáhlé pojednání, kde uvádím mj. i to, že dnešní členové Sudetoněmeckého landsmanšaftu ve věku Bernda Posselta a starší – 80 až 90 let – byli v letech 1938 až 1945 děti. A je jim dneska těch 80 až 90 let. A nebo přišli na svět po druhé světové válce jako Bernd Posselt, který se narodil v roce 1956. A za to, co dělali jejich rodiče a prarodiče, nemohou. A to je ta pseudo-humanitární fabule, kterou ideologové sudetismu v rámci Sudetoněmeckého landsmanšaftu před sebou tlačí – že tyto děti přeci za nic nemohou. Oni chtějí smír s českými občany, s českým státem.

Domnívám se, že v pozadí dokonce kalkulují s tím, že to budou právě čeští příznivci sudetismu, kteří když se dostanou do vlády, je odškodní. A to proto, že přijali pocit »české« historické viny, což de facto vyjadřují některé spolky, nebo dokonce i politické strany, které v České republice působí.

Proto je důležité protestovat s argumenty proti takové akci, kterou se chystá v Brně uskutečnit Meeting Brno. Navíc, nejenom příznivci sudetismu v České republice, ale i média, respektive přispěvatelé píšící do nich, například do portálů Medium.cz a Novinky.cz, přebírají sudetoněmeckou ideologii a historiografii a tlumočí ji v českém pojetí. A to se týká nás všech, kteří běžně používáme tuto terminologii a nevědomky ji sami rozšiřujeme. Například, když hovoříme o »Benešových« dekretech nebo o »Sudetech« jako o pohraničním území České republiky. To však není historický fakt, to je sudetoněmecká terminologie.

A z toho důvodu je důležité vedle jednotlivých protestních akcí působit soustavně na veřejnost, zejména na mladou generaci a to prostřednictvím vzdělávacích konferencí zaměřených proti šíření dezinformací a proti podporovatelům politiky, která škodí naši zemi a pomlouvá náš národ. Zejména však proti tomu, co hlásají ti, kdo překrucují historická fakta a chtějí usmíření s Němci na základě toho, abychom přijali odpovědnost za spory a problémy ve vztazích mezi oběma národy, které ten český nevyvolal.

Ano, to je jedno řešení – směrem k mladé generaci. A ty další? Jsou cestou i potenciální demonstrace, o nichž se uvažuje? Nebo nemají smysl, protože samy o sobě nemohou nic vyřešit?

Protestní akce mají smysl. Ale samy o sobě k ničemu nepovedou, pokud to vše bude bez vzdělávacích občanských aktivit.

Dám vám příklad z opačné strany – když už tady mluvím o české páté koloně. V naší republice působí řada spolků a mezi ně patří české sdružení Ackermannovy obce – Sdružení Ackermann Gemeinde – které zde funguje od roku 1999. Oni uvádějí, že od roku 2015 provedli každý rok vzdělávací konference. A co na nich asi vykládají? Tito aktivisté sami nepotřebují provádět nějaké protestní akce proti tzv. »Benešovým« dekretům, respektive dekretům prezidenta Československé republiky. Provádějí vzdělávací akce, kde vysvětlují a propagují narativ – sudetoněmeckou ideologii a historiografii, která je samozřejmě odlišná od té české. A my neděláme nic, jenom ty protestní akce. A to je málo.

Spoléháme na to, že se to mládež, jako v minulosti, naučí ve školách. Ale ona se to tam nenaučí! Mnozí učitelé dnes podléhají informování z druhé strany. Říkají to, co představitelé a organizátoři z Meetingu Brno obecně – naprosto lžou o transferu Němců z Brna do Pohořelic, které se uskutečnilo ještě v květnu 1945.

O tom všem existuje opravdu seriózní historický základ od profesora Žampacha, brněnského historika, který celou událost přesně a objektivně popsal. A kde je dneska jeho práce? Kdo o ní dnes mluví? Kdo z ní cituje? Přitom všichni představitelé státní správy, místních samospráv, školy, společenské organizace a spolky by se o ni měli opírat a uvádět, jak to skutečně bylo. Protože se to opravdu neudálo tak, jak se to dnes v německém pojetí vypráví. Začíná zde docházet na slova prezidenta Beneše, která pronesl na ustavujícím sjezdu »Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých« v roce 1945, že »viníci se budou sami před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těch letech napáchali«.

Poslanec Jindřich Rajchl (PRO) v souvislosti s brněnským sjezdem uvedl, že se tu může konat, ale teprve až v momentě, kdy německá strana uzná, že Benešovy dekrety jsou integrální a nezpochybnitelnou součástí českého právního systému. Souhlasíte?

Vidíte, pane redaktore, i vy jste v otázce použil sudeťácký výraz »Benešovy dekrety«…

Ale tady přece nejde o to, jestli s tím osobně souhlasím. Zbytečně po nich chceme něco, o čem víme, že to neuznají. Když jsem připravoval materiál o »sudetismu«, vycházel jsem samozřejmě z toho, co česká strana, resp. Československo, deklarovala a podepisovala ve smlouvách s Německem.

V žádné smlouvě – ať už to byla Československá socialistická republika, která uzavřela první smlouvu s Německem v roce 1973 – nebylo napsáno nic o »sudetských« Němcích ani o nějakém politicko-správním území »Sudetenland«. Nikde! Ani v německé verzi, ani v československé verzi.

Následně přišla další smlouva z roku 1992, to byla Česká a Slovenská federativní republika. Ani v této smlouvě se nikde nic takového nepíše. Pouze o Němcích.

Ale pak byla podepsána Česko-německá deklarace v roce 1997. Ministrem zahraničí České republiky byl Josef Zieleniec. Najednou je tam opatrně vyjádřeno to, co udělalo Německo (resp. nacistická Velkoněmecká říše), v porovnání s tím, co jsme jako by provedli my Němcům po 2. světové válce. My Češi v této smlouvě vypadáme jako zločinci. My se sami obviňujeme a bičujeme. A navíc – v česko-německé deklaraci se objevuje, že česká strana uznává, že tady byla nějaká národnostní skupina »sudetští Němci«, což je naprosto v rozporu s historickou skutečností, žádná taková skupina tady nikdy oficiálně právně nebyla!

A de facto neexistuje ani dnes. Pokud se laskavý čtenář podívá na webové stránky – na národnostní složení České republiky, tak tam žádnou takovou národnostní skupinu nenajde. Jsou tam Němci. Tečka.

A totéž bylo podle sčítání lidu v tehdejším Československu v letech 1921 a 1935, stejně jako před tím za Rakousko-Uherska. Žádná národnostní skupina (národnostní menšina) se oficiálně nikde nepojmenovává »sudetští« Němci. Ani žádné politicko-správní území »Sudetenland« se v Rakousko-Uhersku, v zemích Koruny české, ani za první republiky neuvádí. O území zahrnujícím pohoří Sudety (Krkonoše, Orlické hory a Jeseníky) a Krušné hory připojeném k nacistické Velkoněmecké říši po Mnichovské dohodě a území německého protektorátu Böhmen und Mähren nehovořím, protože tam byla zničena československá státnost. Ani po osvobození, v Československé republice a nyní v České republice žádné takové politicko-správní území se nikde neuvádí. To je politický výmysl a nebezpečný záměr.

V daném případě se v rakouské části Rakousko-Uherska v zemích Koruny české v roce 1918 jednalo o rakouské občany německé národnosti. A dokazuje to příslušnost jejich politických představitelů v rakouské Říšské radě ve Vídni a v zemských sněmech zemí Koruny české zahrnující České království, Markrabství moravské a Vévodství slezské. Byli to právě tito politici německé národnosti, kteří poprvé použili název pohoří »Sudety« na území Vévodství slezského jako označení provincie Sudetenland, tedy Sudetská země, která se nechtěla stát součástí již vyhlášené Československé republiky. To byl vlastně název, který podněcoval vnitřní vzpouru bývalých rakouských obyvatel německé národnosti proti nově vyhlášenému Československu, tj. státu zcela nezávislému na Rakousku!

»Chce-li SDL přispět k rozvoji sousedských vztahů, proč spolkovou vládu jaktěživ nevyzval ke splnění závazku starého už 80 let – k úhradě reparací za hrůzné následky nacistické okupace?« To stojí v dopise vládě a zákonodárcům ČR, který jim v lednu adresovali účastníci veřejného mítinku v předvečer Mezinárodního dne památky obětí holocaustu. Souhlasíte? Byly by reparace znakem smíření i ze strany Německa?

Ano, zcela určitě! Rozhodně by se k otázce reparací naše vláda měla vrátit. A tady je potřeba dodat, že zabavení majetku občanům nacistické Velkoněmecké říše nacházejících se v té době na československém území, to představoval jeden z prezidentských dekretů a opakuji – nikoli dekretů Edvarda Beneše, protože on je nepodepisoval sám. Vždy tam byl podpis tří osob. Je tedy objektivně nutné nazývat je jako prezidentské dekrety. Dekrety podepisoval příslušný ministr, předseda státní rady a teprve nakonec vyjadřoval souhlas svým podpisem prezident republiky.

V podstatě se jednalo o to, že zabavený majetek státních příslušníků nacistické Velkoněmecké říše – to je pořád třeba zdůrazňovat, protože v době transferu opravdu nebyli občany Československé republiky – se započítával do reparací, které mělo Německo zaplatit Československu. A tvoří to jen »nula nula nic« procent z těch celkových reparací.

Takže ano, je potřeba otázku reparací obnovit. I Poláci se o to už dnes kategoricky hlásí. Když vyvstane hrozba Německu, že se k tomu vrátí kolektivně další státy poškozené nacistickou Velkoněmeckou říší, tak i německá spolková vláda určitě dobře zváží risk takové politiky, které jsme dnes svědky prostřednictvím tzv. »měkké síly« a páté kolony. A tak nějak vezme zpátečku, když to řeknu lidově.

Petr Kojzar

Přemysl Votava: Nezapomínáme, proto zde nejste vítáni!

25. 2. 2026 kuryr

Historie není ničím, pokud není připomínána“. Zejména proto, květnový sraz Sudetoněmeckého sdružení (SdL) v Brně není přátelským, ani sousedským podání rukou. Naše společná tisíciletá cesta skončila z jejich vůle Mnichovem v roce 1938 a následnou okupací českých zemí. Naši bývalí krajané se na těchto zločinech významně podíleli. Na jejich zločiny a na mnohá jejich jména nezapomeneme, Karl Herman Frank, Konrád Henlein … Nezapomeneme ani na vyvražděné Lidice, Ležáky, ani na Terezín, z kterého vyjížděly vlaky do vyhlazovacích táborů. Jejich krutost dopadla i na nevinné lidické děti zavražděné výfukovými plyny v Chelmu.

Připomínáme, že v důsledku Mnichova, desetitisíce českých rodin musely, často jen s rancem na zádech, uprchnout před útoky sudetských bojůvek ze svých domovů, přečkávaly v provizoriích s otázkou, kde najdou nový domov, kde budou spát, co bude zítra? Stovky našich četníků, vojáků… byly ještě před Mnichovem 1938,  v pohraničí zavražděny.  Ostatní  čeští občané, kteří zůstali v obsazeném pohraničí, se stali občany druhé kategorie. Naopak naši „milí krajané“, sudetští Němci jásali, splnil se jim jejich sen.  Hitlera na cestě po Sudetech vítaly zvednuté pravice i květiny. Německá pošta nezvládala statisíce pohlednic do Berlína s poděkováním od sudetských Němců.  Zde se rodil  osud našich „milých“ krajanů.

Dnešní snahy o vymazání těchto tragických událostí z naší paměti, jsou jen dalším pokusem  k ovládnutí tohoto „prostoru“. Jsou také naší zkouškou co těmto snahám Sudetoněmeckého sdružení dovolíme, je v pravomoci příslušných orgánů zabránit této provokaci.

V dobách habsburské monarchie naši Němci využívali svého výsostného postavení ve společnosti, jejich postavení se změnilo vyhlášením naší samostatnosti v roce 1918. Německá menšina vycítila svou příležitost vycítila v roce 1933 s nástupem Adolfa Hitlera k moci. Henleinova Sudetoněmecká strana získala výsadní postavení mezi německým obyvatelstvem. Její stupňované požadavky vůči ČSR daly sudetoněmecké otázce rozsah mezinárodní, který vedl přes Mnichov 1938, až k rozpadu Československa.

Otázky smíření, či vyrovnání se s minulostí jsou cestou do budoucnosti, ale jen při vzájemné úctě a pokoře k obětem nacistické ideologie. Poválečný odsun německého obyvatelstva z Československa byl uskutečněn na základě postupimské konference ze srpna 1945. V úvodu Postupimské dohody přijaté třemi vítěznými mocnostmi bylo zdůrazněno, že „německý lid začal pykat za strašné zločiny jichž se dopustil pod vedením lidí, které v době jejich úspěchů otevřeně podporoval a slepě naslouchal “. Podobně byli odsunuti Němci i z Polska, Pobaltí, Maďarska, ale to jsou všeobecně známá fakta, jen je s nimi obratně manipulováno.

Přísluší se  ještě na závěr přidat kousek historie k samotnému německému osídlení. Kolonisté přicházeli do pohraničních oblastí českého království již ve 13.století, nacházeli zde zlatonosné potoky, lesy bohaté na zvěř i dřevo, potoky dodávaly sklářům křemičitý písek k výrobě skla…  Příkladem může být Šumava. Německé osídlení zde prožívalo svůj vrchol v polovině 19.století. Byla to doba spisovatele a znalce Šumavy Karla Klostermanna. Jeho znalost prostředí nám přibližuje život na „staré“ Šumavě. Skromná stavení s hromadou dětí, s jednou kravkou v chlévě,  za vesnicí kousek pole, více kamení než brambor. Uprostřed vesnice kostel, jednotřídní škola, hostinec, někde i pošta, celnice. Příkladem mohou být Knížecí pláně (Furstenhut) , ležící kousek od hranic, v roce 1820 zde žilo 521 obyvatel. V kopcích zapomenutá vesnice Bučina (Buchwald), či v pláních za Modravou Březník (Purstlink), … pro mnohé z nás turistů jsou to místa, která popisuje Klostermann v románu „V ráji šumavském“. Obdobný život byl i v dalších vesnicích na „staré“ Šumavě. Dnes tyto vesnice již nenajdete, zůstala po nich jen jména na mapě, švestkové aleje, jeřabiny, pár vět na informační ceduli, či šipka na rozcestníku. Obdobné to bylo v Jizerkách, v Krušných horách…  Našim bývalým krajanům připomínám, že se to nestalo z naší viny….

Jako turisté přijeďte obdivovat naše památky, navštivte domovy a hroby svých předků, ale jako účastníci sudetoněmeckého srazu zde nejste vítáni! “

Brněnská deklarace

Preambule

My, členové níže podepsaných vlasteneckých celostátních organizací, jsme na výsost znepokojeni neblahým vývojem společenského dění v České republice. Určité politické síly zahraniční i domácí neustále znejišťují základy československé a tím i české nástupnické státnosti. Profilují se ve strany a hnutí, které zakladatelská I. Československá republika označovala jako státoborné, na rozdíl od sil státotvorných.

Tento neudržitelný stav pak vyúsťuje různými škodlivými společenskými abscesy, jako například skandálními protektorátními restitucemi, plošnými restitucemi církví, a to i těch které v době rozhodné ani neexistovaly, a konečně neustálými útoky na III. tj. osvobozeneckou Benešovu republiku let 1945-1948, de facto na kontinuální okupovanou republiku, jejíž vláda existovala v exilu let 1940-1945. Právě proti těmto nežádoucím společenským abscesům se rozhodně opíráme, nesouhlasíme a žádáme Ústavní soud, presidenta republiky, vládu, Parlament s jeho oběma komorami a vládní orgány, aby naplňovaly dekretální právo republiky, například tak, jak to skvěle prokázal Ústavní soud v kauze Opočno, a korigovaly a eliminovaly útoky zahraničí i domácích státoborných sil na republikánsko demokratickou podstatu státu Česká republika.

Za první,

Které síly a mocnosti označujeme jako státoborné? Jsou to především německý a rakouský Landsmannschaft se složkami Witikobund, Ackermangemeinde a Seliger Gemeinde, jež se po desetiletí vměšují do právního pořádku republiky, na svých srazech štvou proti III.republice let 1945-1948, a zejména proti dr. Edvardu Benešovi, zvaném tehdy President Obnovitel nebo President Budovatel, jenž se ze zákona zasloužil o stát. Toto vše popírají nejen landsmané, ale též jejich domácí obhájci a koryfejové, jako například exministr kultury, exministr zahraničí a politické strany jako KDU ČSL, TOP 09 atd. Výpady jejich předáků proti Benešově republice, proti samé osobnosti dr. Beneše, jsou sumou nehistorických propagandistických výmyslů, odporujících historickým fundamentům oné doby, zejména Postupimské konferenci stanovující legitimitu odsunu, který oni nazývají lživě vyhnáním, a útoky na dekrety presidenta a Národního shromáždění z let 1940-1946, které signovali i jiní tehdejší členové československé vlády, včetně lidoveckého předáka Msgre Šrámka. Dále tyto propagandistické výmysly popírají zejména Pařížskou reparační dohodu, jejíž je ČR platným signatářem jakožto nástupník ČSR, která stanovuje přesně podíl reparací, jež doposud Německo nikdy nezaplatilo a nic na tom nemění ani tzv. Česko-německá deklarace.

Za druhé,

Pařížská reparační dohoda není zrušena Česko-německou deklarací, jež nemá právní sílu rušit tuto mezinárodně platnou smlouvu.

Za třetí,

Útoky tzv. Sudetoněmců alias bývalých československých Němců nemají pražádné právní opodstatnění ani z hlediska právního řádu republiky ani z mezinárodního právního hlediska.

Za čtvrté,

Nároky na „vlast“ tzv. Sudetoněmců jsou liché jak z hlediska historického, tak z hlediska etnografického. Tzv. Sudetoněmci se tak počali označovat až maximálně pozdně od roku 1900 (Perger, Schönererbewegung) a již tehdy agresivně hodlali vystěhovat Čechy z vlastního území k Ledovému oceánu a na Sibiř. Hitler pouze zopakoval jejich tehdejší plány. Za sudetské agresivní krize 98 procent Sudetoněmců volilo zločineckou Henleinpartei, která pak splynula slučováním s NSDAP.

Každý třetí tzv. Sudetoněmec byl vyznamenán Hitlerovou medailí za zásluhy o rozbití státu ČSR a vytvoření tzv. Župy Sudety. Tuto medaili obdrželi i váleční zločinci K. H. Frank a R. T. Heydrich. Členy sudetoněmecké strany byli dokonce i představitelé německé šlechty, jako např. hrabě Buquoy, hrabě dr. Karl des Fours Walderode, hrabě A. Dubsky nebo U. F. Kinsky, kníže Rohan, a další, z nich někteří usilovali nebo prostřednictvím rodin usilují o protektorátní restituce. Jiní, jako von Schoeller mladší, sloužili ve Wehrmachtu, další byli členy SA jako Fries-Friesenberg, atd. Existuje dokonce Návštěvní kniha reichsprotektora Konstantina von Neuratha, kde jsou tito němečtí šlechtici podepsáni a tím deklarují zde svou loyalitu k III.říši.

Již principu platnosti dekretálního práva republiky na tyto kauzy nelze legitimně vracet republikou konfiskované majetky, což se vztahuje i na určité kongregace, jako řád německých rytířů a řády spolupracující s říší. Nicméně republika se po desetiletí zmítá v nekonečných restitučních sporech, které znejišťují majitele pozemků nabyté bona fide, znejisťují tisíce pracovních míst, a zejména znejišťují občany usídlené po odsunu v pohraničí, kde si tito různí žadatelé nárokují majetky. Konstatujeme neudržitelnost tohoto provizoria a nesouhlasíme s jeho pokračováním.

Za páté,

Odmítáme provždy pokusy vetřít se do republiky formou tzv. smiřovacích akcí, financovaných zahraničím a z podnětů Landsmannschaftů. Tyto smiřovací akce nabyly nejbizarnější podoby v Brně, a to tzv. poutí smíření Pohořelice – Brno. Renomovaní vědci ( prof. dr. Žampach, CSc, dr. Kordiovský) jednoznačně prokázali příčiny a následky tzv. nuceného odsunu brněnských Němců. Nešlo v žádném případě o pochod smrti, jak to prezentuje protistrana, a úmrtí Němců nebyla vyvolána represí organizátorů, ale epidemií z nedostatku tábora Pohořelice, založeného protektorátní mocí, nikoli osvobozenými orgány republiky.

Otcem pohořelického mýtu byl již po osvobození Wenzel Jaksch, jenž poskvrnil svou pověst protinacistického bojovníka v exilu, jednak odporem vůči plánu velmocí na odsun, jednak výrobou fabulátu o tisících mrtvých Němcích a o „nelidskosti pochodu“, a fanatickým trváním na rozdělení republiky na sudetské a české území!, čehož dodnes využívají landsmané k nepřátelské propagandě.

Za šesté,

Tzv. Sudetoněmci nebyli ve většině žádnou nevinnou obětí nacismu.

Půldruhého milionu tzv. Ordnerů řádilo proti českým, židovským a romským obyvatelům pohraničí, a má na svědomí i jednotlivé vraždy.

Další zločineckou organizací tzv.Sudetoněmců byl Freikorps o síle odhadované od 5Oti do 70ti tisíc mužů s velením v německém Dondorfu, a odtud a z dalších míst byly vysílány nelegální bojové tlupy k sabotážím, přepadům pošt, celnic,četnických a vojenských stanovišt. Byli vražděni čeští obránci hranic – celníci, Stráž obrany státu, a četnictvo, předchůdci pozdějších pohraničníků, - a sváděli tvrdé boje o české území s těmito zločineckými bandami. Nejznámější je vražda čs. četníků ve Falknově. Někteří zajatí obránci hranic byli odvlečeni do reichu a posléze končili ve vězeních nebo koncentrácích.

Sudetoněmci i vnitrozemští čs. Němci se podíleli na vyhánění a pronásledování československých občanů a tak došlo k vyhnání 250 tisíc Čechoslováků z pohraničí, což dokládají pamětníci i dobové fotografie. Později v protektorátu se čs. Němci podíleli na vyhnání Čechů z vnitrozemí,a to v počtu dalších 100 tisíc. Tisíce Sudetoněmců sloužilo v hitlerovském wehrmachtu. Henlein sám roku 1941 prohlásil, že Sudetoněmci splnil svůj historický úkol rozbít ČSR a vtělit se do říše jako němečtí občané. Tím tzv. Sudetoměmci navždy ztratili svou příslušnost k ČSR a stali se po osvobození německými bezdomovci, kteří odsunem nabyli svou tehdy vytouženou vlast.

Tím je vyvrácena i superlež o tom, že čs. Němci byli „vyhnáni jen pro svůj jazyk“. Opak je pravdou. Loyální Němci v počtu cca 220ti tisíc osob mohli po prověření loyality zůstat v ČSR podle dekretálního práva. Přesto tuto lež neustále opakují domácí obhájci sudetů, zvláště pan exministr kultury, jenž dokonce korunoval tuto superlež tvrzením, že „odsun byl etnická čistka ve stínu Moskvy.“ Nabádáme orgány státu, aby rozhodně a s veškerou autoritou zarazily šíření těchto lží v médiích, neboť slouží jen k ohlupování mladší generace neznající reálie okupace a osvobození.

Za sedmé,

Vyzýváme všechny kompetenty našeho státu,

aby rozlišovali politickou Česko-německou deklaraci od platných zákonných norem republiky,

aby vyžadovali jak plnění mezinárodních závazků Pařížské reparační dohody na sjednoceném Německu (jež to dříve odmítalo s odkazem na nesjednocenost),

tak dodržování dekretálního práva a zamezení mediálních lží pomluv a nepravd o Benešově republice.

Vznášíme protest proti kancléřce Angele Merkelové, která se nepravdivě a proti reáliím československé okupace vyjádřila nepřijatelně, že odsun neměl prý žádné politické a morální opodstatnění. Pravdou je opak, Frau Merkelová.

Trváme na stanovisku, že s Němci antifašisty jsme dávno ve shodě – jsou to naši spolubojovníci proti fašismu a nacismu - avšak s agresívními landsmany vznášejícími požadavky územní i majetkové, nikdy souhlasit nebudeme. Zavazuje nás k tomu mimo jiné výstražný odkaz 360 tisíc padlých a obětí boje s velkoněmeckým nacismem III.říše.

V Brně dne

Podepsané vlastenecké organizace

Společnost L. Svobody Brno

Výbor národní kultury Brno

Matice Čech, Moravy a Slezska, Brno

Kluby společenských věd Brno

Kluby levicových žen Dobromysl, Brno

Kluby českého pohraničí, Brno

Kruh vyhnaných, Brno

KSČM Brno

(autor deklarace Jiří Jaroš N., korektury podepsané organizace)

Poznámka: Originální podpisy těchto a dalších organizací uloženy na Klubu spol.věd Křenová 67






























29